V jednom z rozhovorů ke konci loňského roku nejbohatší tenistka světa řekla, že doma nemá služebnictvo, nepoužívá limuzínu s řidičem a nevlastní tryskáč, jak si myslí spousta lidí a na co se jí velice často ptají novináři, zvláště ti z bulvárních plátků. Ale i kdyby tomu tak bylo, tak mě to vůbec netíží. Protože když se narodíte se zlatou lžičkou v ústech, tak je jasné, že když vám tatík půjčí nebo daruje automobil či baráček k bydlení, tak v případě miliardáře Terryho Peguly to bude tak, že své dceři Jessice poskytne to, o co si řekne. Ale bude to v jiném formátu než u nás, obyčejných smrtelníků. 

Netrápí mě to z toho důvodu, protože si říkám, že dívka, jejíž otec patří mezi 400 nejbohatších lidí na Zemi, nemusí být vůbec svým postavením a životním štěstím zkažená. Jinak by přeci neměla tu vůli něčeho dosáhnout na té nejvyšší úrovni. Ve věku 30 let patří do desítky nejlepších světových tenistek a přitom by si mohla vymetat večírky a různé společenské akce a nebo se „pouze“ angažovat při řízení jejich rodinného klubu NHL či NFL. 

Při její úspěšnosti, kdy ji na účtu díky prize money přistálo přes 400 milionů korun, se jí nezatočila hlava ani z tohoto objemu peněz, i když proti majetku celé rodiny to jsou jen drobné. A vidíte. Dnes jsem si přečetl zprávu, že Jessica po vyhraném singlovém finále turnaje WTA v Austinu počkala na finalistky deblové části pavouka, aby jim potom rodinným tryskáčem umožnila jednoduchý přesun na další turnaj do Indian Wells.  Před takovým gestem nezbývá než smeknout. A říci si, kéž by sport opravdu formoval lidi k tomu lepšímu obrazu. Zvláště v dnešní době.

---

Jiří Knížek

5. března 2025