Když očekáváme, že něco bude fungovat, většinou se o to příliš nezajímáme. Vlaky jezdí, internet funguje, a někde v pozadí je někdo, kdo zařídil, že systém drží pohromadě. Věříme, že letadlo vzlétne a přistane bez komplikací, protože řízení letového provozu odvádí svou práci. Když ale důvěra zmizí, zmizí i klid.

Důvěra je jako neviditelná nit. Drží systémy pohromadě, ale nikdy ji nevidíme. A když se přetrhne, celé tělo se začne třást.

Co se stane, když důvěra chybí?

Podívejme se nejvyšší autoritu našeho tenisového systému – svaz. Jeho role je jednoduchá: být mostem mezi kluby, hráči a rodiči. Ale co se stane, když tento most začne praskat?

Když rodiče mladých hráčů začnou pochybovat, jestli svaz spravedlivě nastavuje pravidla nominací do reprezentace, nebo kvalifikační kritéria na klíčové turnaje, začnou hledat jiné cesty. Když trenéři v malých klubech necítí podporu, ztrácejí motivaci vychovávat nové talenty. A když hráči nevidí jasná pravidla a spravedlivá rozhodnutí, začnou hledat štěstí jinde.

Podobně jako v jiných systémech, důvěra se neztrácí náhle. Nejprve je to nedostatek transparentnosti: Kam jdou peníze z dotací? Pak přijde pocit, že někteří jsou „rovnější“ než ostatní. A nakonec nečinnost: Čekejme, až někdo jiný vyřeší problém.

Paralela z jiného světa

Vemte si zdravotnictví. Kdybychom nevěřili, že lékaři rozhodují podle našeho nejlepšího zájmu, hledali bychom léčbu na vlastní pěst. Chaos by nahradil řád. Právě takový chaos nastává, když systém ztrácí důvěru svých účastníků.

V českém tenise tento chaos už někde začíná. Hrajeme podle pravidel, která nikdo nezná, a penalizace jsou spíše překvapením než následkem jasné logiky. Ztracená důvěra se projevuje v malých klubech, které mají pocit, že jsou odstavovány na vedlejší kolej.

Jak získat důvěru zpět?

Důvěra se buduje pomalu, ale může zmizet během okamžiku. Kudy vede cesta zpět?

1. Transparentnost: Sdílet informace. Nechť všichni vědí, kam plynou peníze a jaká rozhodnutí byla udělána.
2. Jasná pravidla: Jednodušší systém. Pravidla by měla být jasná a srozumitelná pro každého.
3. Podpora regionů: Více pro malé kluby. Jsou základem celého systému. Systémy se budují odspodu.
4. Dialog: Schopnost naslouchat. Nejlepší zpětná vazba přichází přímo od těch, kterých se rozhodnutí týká.

Důvěra jako investice

Bez důvěry nemůže dlouhodobě fungovat žádný systém. Je to největší aktivum, které svaz (nebo jeho orgány) může mít. A když ji jednou získá, stává se sílou, která propojuje jednotlivé části naší tenisové komunity.

Otázka je jednoduchá: Jsme ochotni investovat do budování důvěry? Nebo budeme čekat, až se most rozpadne? Je v tom hodně symboliky, možná je to tím koncem roku…

---

-tk-

28. prosince 2024