Představte si, že existuje firma, která má kvalitní produkt, který je oblíbený a hlavně má dlouholetou tradici i díky tomu, že po určitou dobu nebyl vystaven zahraniční konkurenci. Vlivem  vývoje ve světě se do vedení společnosti dostanou lidé, kteří, když dojde k změnám ve smyslu větší otevřenosti trhu, se začnou vymlouvat, že nová konkurence má větší možnosti, že dokonce zákazníci mají více zájem o známější zboží a další důvody, proč zdůvodňují svoji neúspěšnou misi ve vedení, která v určitých fázích přechází do liknavé nečinnosti, která může dokonce skončit až likvidací celé firmy.  

Takže firma skončí, produkt pomalu upadá až do zapomnění a najednou se to stane. Říkejme tomu třeba efekt Kofola. Přijdou noví šéfové, nainvestuje se do reklamy, zvolí se nová strategie prodeje a změní se podmínky pro konzumenty ve formě lepšího servisu. Nepřipomíná vám to tak trochu historii Pardubické juniorky? Tedy myslím první část našeho minipříběhu. Skoro stoletá historie, která je založena na popularitě tenisu založené také na jakémsi vzdoru proti komunistickém zřízení a podložená mnohými triumfy svých šampionů na nejvyšší možné úrovni. Potom přijde zlom s rokem 1989 a rudí bratři to balí a otevírají se hranice a rozšiřují se obzory i tenistům.  A máme tu jeden z argumentů pro omlouvání neúčastí. Že hráči mají před sebou vidinu svého vlastního úspěchu ve formě probojování se na profesionální žebříčky a tím podstatně změnit jednak svoji finanční situaci, která jim pomůže v jejich kariérním růstu a zároveň jim umožní bezstarostné cestování po turnajích, které si sami budou moci zvolit. 

Když se to postaví takto samostatně, tak tomu každý přitaká, ale máme zde opravdu i tu druhou stranu příběhu? Což kdyby začal fungovat efekt Kofola. Prostě by se situací začali zabývat noví lidé, kteří jsou schopni začít přemýšlet, jak to všechno změnit. Jak nalézt dostatečné finance na stimuly, které budou svým způsobem neodolatelné a argument startu v zahraničí odsunou na druhou kolej. Je sice pěkné, že pořadatelé poskytují věcné ceny a divoké karty, které pro mnohé rodiče není problém sem tam zakoupit. A podobná podpora je i ze strany svazu. Ale není to málo? Což si ti, kdo o tom rozhodují neuvědomují, že když máme takový to klenot, bylo by zapotřebí přijít s něčím novým. Vezměte si to zpětně. Máme stoletý turnaj, neustále se připomíná česká tenisová škola se svými úspěchy. A tento šampionát může hráč vyhrát prakticky pouze jednou za život. Není to důvod zamyslet se nad tím, proč nelze sehnat peníze na vouchery, které by pokrývaly náklady vítězů při jejich budoucích cestách po dalších turnajích i v zahraničí. Ale musela by to být právě zajímavá částka. Co takhle třeba 350 tisíc pro vítěze singlů a 200 pro finalistu s tím, že by ještě semifinalisté brali rovných 100 tisíc?  A volné karty, těch by mohl mít svaz dostatek z titulu organizování turnaj ITF, které jsou v jeho gesci. Tak ty bych dal ještě čtvrtfinalistům. 

Ptáte se kde na to vzít? Podle mě je financí na svazu dost. Jenom by to chtělo lepší kontrolní mechanizmy a pravidla ruku v ruce s jednoznačnou otevřeností k členské základně. A kdyby se náhodou nepodařilo ušetřit, tak mi to stále vychází v nákladech cca. 2 mil. korun. Ale na co jsme tedy měnili vedení. Nebyl nám slibován nový přístup? Proč nemáme projektového manažera, který řeší takové to věci místo obnovy záchodků pro koncert Janka Ledeckého?  Vždyť náš klub již 4. rokem organizuje Race to Wimbledon, na který také potřebujeme sehnat částku převyšující zmíněné dva milióny. A to se jedná o turnaje kategorie C! 

Dalším aspektem je i vlastní zázemí pořadatelského klubu. Kde je snaha vedení českých tenistů pomoci vyřešit tíživou finanční situaci LTC Pardubice směrem k financování nové budovy odpovídající historii a prestiži turnaje? Proč není vyvíjen nátlak na NSA, když jsou financovány stadiony po celé republice v řádech desítek až stovek milionů korun, zvláště když šéf sportovní agentury Šebek je z Pardubic? Je jasné, že Pardubáci mají svůj turnaj rádi a jsou ochotni pro uspořádání dalších ročníků obětovat mnohé. Ale regionální podpora je v dnešní době málo a když hovoříme o tom, že náš juniorský tenis je jeden z nejlepších na světě, tak by právě svaz měl ukázat, že umí organizovat svůj šampionát s účastí mnoha hráčů ze žebříčků ITF tak, že hráči dají této akci přednost před zahraničními podniky. Protože, když Pardubickou juniorku miluješ, tak není co řešit. Jenom by se mělo začít třeba jako v té Kofole.

---

Jiří Knížek

11. srpna 2025