Derby pražských S máme za sebou. Musím přiznat, že kdyby Slávka neměla i po prohře stále slušný polštář 10 bodů, tak bych byl smutný. Jsem ale hlavně naštvaný na výkon a chování některých zástupců sešívaných v tolik očekávaném utkání jara. Vždyť jsem zastával pravidlo fair play. A to, co předvedl Chytil při střetu se sparťanským brankářem mi fakt hlava nebere. Prostě absolutní bezohlednost jak k soupeři, tak k vlastní kabině a nám fanouškům.

Ale nedá se nic dělat, prohru je nutno hodit za hlavu a hledět k dalším zápasům tak, aby to letos po tříleté pauze opět dopadlo a účast v Champions League byla naše. Tak trochu nechápu ty fanoušky, kteří se vymlouvají na to či ono a potom hlavně na rozhodčí. Prostě dal redku, a náš útočník může leda tak zpytovat svědomí, zda se mohl kontaktu se soupeřovým gólmanem vyhnout. 

Jenže ono takovéto chování není pouze na této profi úrovni, kdy se hraje o stovky milionů korun. S takovými excesy ze strany fanoušků – rodičů mám tu možnost se setkávat každou chvíli. Jako třeba když hráč má v prvním setu 5:3 a na servisu ještě 40:0. Při svém prvním setbolu zahraje míč do oblasti základní čáry a přivolaný rozhodčí rozhodne dle pravidel a vyhodnocení stop dopadů míče v neprospěch do té doby dominujícího mladého tenisty.

Samozřejmě že se mu to nelíbí. Ale v tu chvíli do hry začnou vstupovat rodiče s argumentem, že to všichni okolo viděli na čáru. Místo toho, aby hráče povzbudili k další hře, tak začnou vyvolávat negativní atmosféru, která poté samozřejmě vede k celkem jednoznačné porážce po otočce s tím, že poražený do konce uhrál pouze jeden jediný game, i když nevyužil celkem dalších více než šest možností k dotažení prvního setu alespoň do tie breaku. 

Prostě takové to nezvládnutí situace ze strany hráčova okolí, výmluvy na vše kolem, jenom se hledá chyba ve druhých místo toho, aby se hráč učil řešit tyto svízelné situace, které z pohledu vrcholového sportu jsou zcela titěrné. Jenomže když se to mladý sportovec nenaučí řešit a zvládat hned na počátku své kariery, kdy se hraje o pohárky a medaile, těžko bude sto vyřešit a zvládat opravdu těžké situace na vrcholové úrovni.

Proto hlavně rodiče by měli dbát na to, že je důležité bojovat až do konce a ne vše vzdávat hned při prvním pocitu křivdy. Takto šampiona nevychováte. Každý dospělý ví, že podobné situace jsou i v běžném životě, kdy je sport až ta opravdu vedlejší či spíše okrajová záležitost.

---

Jiří Knížek

9. března 2025