Férovost není slabost, ale základ sportu i života
Určitě se vám všem již někdy v minulosti stalo, že jste se setkali s člověkem, který si myslel, že s vámi, jak se říká, vydupe. Takové jednání může mít mnoho podob. Od „sofistikovaných“ podvodů přes různé „poloodborné“ manipulace, až po takové ty naivní, skoro až dětské pokusy, které spíše na vaší tváři vyloudí úsměv a v duchu si myslíte cosi o duševním zdraví jedince, který se domnívá, že je mnohem chytřejší než vy.

Je také všeobecně známo, že tam, kde nejsou jasně daná pravidla s jasným definováním jednotlivých provinění a zcela konkrétními tresty, tak tam se podvůdkům a křivárnám náramně daří. A je jedno, zda-li to je v oblasti podnikání, kultury nebo sportu. Naše tenisové prostředí nevyjímaje. Včera se během mužského finále Roland Garros několikrát stalo, že jeden nebo druhý účastník férově přiznal svoji chybu a dokonce i opravil rozhodčí ve svůj neprospěch. Určitě jste to také zaregistrovali a možná si o tom i přečetli, protože to neuniklo světovým médiím. Ta to srovnávala s chováním z ženského finále poražené Bělorusky Sabalenky, která z tohoto porovnání vyšla tak trochu jako…jak to říci kulantně, prostě jako „ta druhá“. Většina lidí (tedy doufám) určitě také kladně ohodnotila vystupování mladého Španěla a jeho italského soupeře. A určitě si v duchu říkala, že tak by se měl chovat každý sportovec.
Ale jaký příklad může dát maminka své dceři, kterou přihlásí na tenisový turnaj a zhruba hodinu před koncem prezentací oznámí, že dcerka bude hrát pouze debla. A přitom o turnaj je docela zájem a v přihláškách je velké množství náhradnic, které by určitě rády hrály, ale nechtějí do posledního dne čekat, zda se na poslední chvíli uvolní místo a raději se odhlásí, aby si mohli naplánovat svoji turnajovou aktivitu s nějakým klidem a jistotou. Řeknete si, že to je normální a proč to tady řeším. Ono ale nezůstalo pouze u tohoto úkonu. Ta dcerka se opravdu do debla přihlásila a dokonce byla nalosována v páru, který byl nasazený, takže se dalo očekávat, že vybojuje určitý úspěch. A představte si, že zhruba hodinu před jejím zápasem maminka opět volá, že to nestíhají, protože jedna z hráček se nemůže včas uvolnit ze školy. Přitom na rozpisu z předcházejícího večera byl jednoznačně čas NB 13:30 s tím, že již mají soupeřky, které prošly z předkola skrečí.
Korunu všemu zmíněná matka nasadila svým telefonátem po uplynutí čekací doby, kdy opět potvrdila problém se školou, ale nevěděla, že snad omylem mi poslala sms-ku, kde sděluje komusi od spoluhráčky své dcery, že pan Kněžínek nebo Knížek (asi si ani nepřečetla moje jméno na rozpisu turnaje) nebyl moc vstřícný a že prý počká, zda se její dcera ozve. Prý to záleží na tom, kdy bude hrát. Jenže nevěděla, že pan „Kněžínek“, tedy já, nedělám tenis první týden a že jsem jenom během telefonátů s ní čekal, zda řekne pravdu. No, neřekla, že dcera hraje turnaj ETA a že to je ten hlavní důvod, proč nemohla zápas stihnout.
Jednou jsem slyšel nějakého chlapíka popisovat řidičské umění své ženy, která mu radila, jak se má zachovat v plném městském provozu. Jeho hodnocení bylo v tom duchu, že Maruška (ta jeho žena) prý toho nenajezdila tolik, co on odcouval a že prý nemá učit orla lítat! Takhle to dopadá, když si lidé myslí, že jsou chytří jenom oni. Ale jak jsem již několikrát napsal. Když nemáš pokoru, ničeho nedosáhneš! A vždy se při své domnělé cestě vzhůru chovej tak, aby ti někdo vůbec odpověděl, až budeš padat dolů!
Jiří Knížek
9. června 2025