Ve všech oblastech lidského života, ale nejen jeho, ale celé civilizace hraje nezastupitelnou roli konkurence. Všichni víme, kam to dospělo, když rudí bratři tuto neodmyslitelnou součást rozvoje života odstranili. Ale přesto jim při budování rozvinuté socialistické společnosti jeden obor tak trochu unikl. Možná neunikl, ale akceptovali ho. Neboť do určité míry výsledek tohoto opomenutí velice dobře reprezentoval komunistické Československo v celém světě. A tím produktem byl tenis.

Rodiče jako třídní nepřátelé

Přiznejme si, že skoro všichni hráči, kteří to za komančů někam dotáhli, nebyli produktem oddílových tenisových škol. Byly to soukromé iniciativy rodičů či dokonce prarodičů. Ti svými financemi vykrývali platby „soukromým” trenérům, kteří v ideologické rovině žáků Lenina, Marxe a Engelse byli v podstatě třídními nepříteli. Ale protože tento stav vyhovoval všem, tak ho za tichého přehlížení akceptovali soudruzi od uličních výborů po ÚV KSČ.

Trenéři – příživníci

To, že po roce 1989 již nemáme společné vlastnictví výrobních prostředků, jak nás na vejšce učili v hodinách Politické ekonomie, je i přínosem pro rozvoj tenisu jako takového. V první řadě se nemusí nikdo z trenérů, který se tomuto náročnému oboru chce věnovat, schovávat a vystavovat se obvinění pro příživnictví. Ale také tito nádeníci tenisových dvorců mohou zakládat svoje tenisové akademie a školy a přispívat tím ke vzniku konkurenčního prostředí. To, které nás žene vpřed, protože otupuje udržování monopolů z let minulých, či dokonce tvorbu nových.

Vyčůránkové

Jsem rád, že to takto funguje. A že funguje zdravá konkurence. Ale najdou se i takoví jedinci, kteří kolikrát nemají ani živnostenské oprávnění. Zato oplývají spoustou sebevědomí parazitovat ve světě tenisu. Kolikrát si říkám, že dotyčný tenis uměl a určitě bude mět co předat. A až tomu propadne, čas ho donutí svůj byznys zlegalizovat. Komu ale nikdy nepřijdu na chuť, jsou vyčuránkové, kteří slídí kolem hráčů na turnajích či v areálech velkých klubů a čekají na svou „kořist”.

Nabídka kvalitního skautingu

Po vytipování si vhodného kandidáta začnou s jedním z rodičů diskutovat o hře a mimochodem se zeptají, „kde jako trénujete“. Následuje naučená póza kvalitního skautingu a během chvíle odborník vypálí svůj názor. Co je potřeba zlepšit, co se mu nelíbí, jak by to trénoval on atd. Ale nezeptá se, jak dlouho hrajete, na jaké úrovni jste začínali u současného kouče, na čem nyní pracujete. Prostě takové ty otázky, které by měly každého, kdo řemeslu rozumí, zajímat. Zde se ale většinou jedná o to udělat dojem. Zvlášť, když to při předvádění své image dotyčný podpoří poslední kolekcí právě nejmodernější značky oblečení a obuvi, v případě jednání s nezkušenou maminkou je vše podkresleno kvalitním parfémem.

Jak říkával starý pan Baťa. „Každé zboží má svého kupce”. Já dodávám: „Rodiče, nenechte ze sebe dělat blbce!”

_______________________________________________________

Jiří Knížek

19. srpna 2024