17. července. Pro mě to je nepřehlédnutelné datum, protože má svátek Martina. Jednu mám totiž doma. Většina tenistů zná Martiny dvě, obě jsou tenisové ikony. Ta nej, nej a ještě několikrát nej je…..samozřejmě, Martina Navrátilová, devítinásobná vítězka Wimbledonu, čtyřnásobná mistryně US open, třikrát kralovala v Austrálii a dvakrát nenalezla přemožitelku na Roland Garros. Osminásobná vítězka turnaje mistryň. Vše ve dvouhře! Samozřejmě v deblu a mixu dosáhla minimálně stejného úspěchu. Držitelka mnoha rekordů v počtech vyhraných zápasů, turnajů, počtech týdnů v žebříčcích atd. Osobně je pro mě nezapomenutelným zážitkem její účast ve finálovém turnaji Poháru federace v Praze, kde nastoupila za tým USA. Tehdy, 27. července 1986 jsem také ve stoje aplaudoval, jako celý tenisový stadion na Štvanici. 

Jméno Martina dostala jméno také Martina Hingis. Ano, bylo to prý na počest Navrátilové, protože maminka, Melanie Molitorová, byla také výbornou tenistkou. Věřila, že její dcera půjde ve stejných šlépějích. A nemýlila se. Také se stala světovou jedničkou, třikrát zvítězila na Australian Open, jedenkrát kralovala ve Wimbledonu i na Roland Garros. Dvě vítězství na turnaji mistryň. Všichni je známe. Obě Češky, ale nějak mi hlava nebrala, proč tyto dvě veleúspěšné profesionálky nepůsobily po ukončení své kariery v prospěch českého tenisu. Chápu, že v případě Hingis to je trochu problematické. Ale pravidelně sem dojížděla na mládežnické turnaje a kempy. Velice dobře ovládala češtinu a nakonec našla cestu i k mnoha hráčkám, a někdy i hráčům. 

A co Martina Navrátilová? Ta, která byla donucena emigrovat. V mnoha rozhovorech přiznávala, jaké těžké rozhodnutí to pro ni bylo. Rozhodně neemigrovala kvůli lidem, ale hlavní příčinou byla KSČ a její systém. Po roce 1989 se začala vracet a běžně se po Česku pohybovala. Byla zvána jako čestný host na mnoho akcí, ale nikdy jsem neslyšel, že by době po ukončení své aktivní kariery dostala nabídku ke spolupráci s ČTS.

V té době již na tenisovém trůně seděl pan Kaderka, který se podle mne utvrzoval v názoru, že historie českého tenisu začíná jeho příchodem na Štvanici. Všimli jste si že Navrátilová a Hingis nebyly jediné? Ale třeba také Ivan Lendl, Tomáš Šmíd, Pavel Složil, Karel Nováček, Hana Mandlíková a další, sice méně úspěšní a věhlasní, přesto zkušení tenisoví světoběžníci, kteří rozumí svému řemeslu, umí jazyky, mají kontakty a respekt tenisového prostředí, ale nespolupracují na rozvoji mladých talentů Česku. Kde byl zakopaný pes? Nutí mě to klást si otázku, jestli to nové vedení svazu vnímá?  A pokud ano, co udělá pro to, aby se to změnilo? Skutečně jsme na takové úrovni, abychom opomenuli potenciál spolupráce s ikonou typu Navrátilové? Představte si, že by Američané nezapojili do rozvoje mládež Billie Jean King, Muhammada Aliho nebo Michaela Jordana. Zní to divně, že?

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek