I hvězdou se člověk musí naučit být
Letos na podzim to již bude 20 let, kdy Tomáš Berdych zvítězil na tisícovce v pařížské hale Bercy. Možná si na to mnozí z vás pamatují, ale tehdy během svého triumfálního tažení porazil mimo jiné i Rafu Nadala, ale svým chováním během tohoto zápasu a potom hlavně po odehrání posledního míče si naše bývalá dlouhodobá tenisová jednička dosti proti sobě poštvala francouzské obecenstvo, které poté následující léta dávalo jasně najevo, komu fandí a kdo je u nich na černé listině. Je zajímavé, že to bylo v době, kdy Berďovi bylo lehce přes dvacet a byl na počátku své dlouhé úspěšné kariéry, kterou mu předpovídalo velké množství tenisových znalců.

Během právě probíhajícího tenisového Roland Garros, měl náš Jakub Menšík v 1. kole za soupeře domácího Alexe Mullera. A nebyl to jediný protivník, se kterým se naše současná jednička musela vypořádat, protože do utkání velice často a dost necitlivě vstupovali francouzští fanoušci, kteří samozřejmě hnali svého miláčka k úspěchu proti favoritovi. A protože náš mladík je ve stejném věku, jako byl tehdy v Bercy rodák z Valmezu, hned se mi vybavily souvislosti mezi oběma událostmi. Sám nejsem žádným sympatizantem jakéhokoliv nefér jednání a zvlášť ve sportu ne. Ale na druhou stranu je pravda, že vyhrát válku s jižanským publikem nejde. Možná zvítězíte v jedné bitvě, ale věřte, že když si Frantíky či jiné národnosti z oblasti Středozemního moře proti sobě poštvete a ještě díky provokacím v rámci zápasu s jejich miláčkem a na to ještě nad ním zvítězíte, tak vás nemůže v budoucnosti překvapit, že se vám to vše vrátí i s úroky.
Jelikož i sám Jakub Menšík se zmínil o určitých kontroverzích s diváky již v Římě, docela by mě ani nepřekvapilo, kdyby se jižané proti naší vycházející hvězdě spojili a začali vůči němu dělat doslova řízenou neplechu jenom za účelem Menšíkova rozhození a neúspěchu s kýmkoliv hraje. Vzhledem k tomu, že se v Paříži konají dva významné turnaje profi kalendáře a že v New Yorku je silná italská enkláva a v Austrálii pro změnu řecká, bylo by škoda, kdyby na to náš bombarďák měl doplácet třeba i po delší dobu během své, jak já doufám, dlouhé cesty po tenisovém nebi.
Všichni víme, že se říká, že karma je zdarma. A že žádný strom neroste do nebe. Tak už to, že Jakub Menšík dostal pořádnou tenisovou facku na domácí turnaji v Prostějově by mohlo být dostatečným varováním. Ono totiž i hvězdou se člověk musí naučit být.
Jiří Knížek
4. června 2025