Nedávno jsem se dostal do rozhovoru s jednou maminkou úspěšného hráče, který má výborné výsledky jak na úrovni turnajů kategorie A, tak již sbírá první body na akcích ITF. Dotyčná dáma vyslovila zajímavý, ale opravdu pravdivý poznatek. Že si s manželem uvědomují zájem svého syna o tenis jako takový. Na druhou stranu je pro ně velice komplikovaný fakt, že kdyby jejich potomek věnoval svému učení ve škole tolik času, kolik zabírá jeho oblíbený sport, tak určitě dojde do stadia opravdu vysoce postaveného managera. Manažera, který si své postavení začne budovat již od nějakých 25 let a prakticky se kvalita jeho života bude zlepšovat až do důchodu. 

Sázka na jednu kartu je lákavá vidina

S tímto názorem stoprocentně souhlasím. Podle mě je tak trochu i nezodpovědné, pokud rodiče s vidinou úspěchů svého dítěte na poli profesionálního tenisu rezignují na vzdělání. A vsadí vše na jednu jedinou kartu. Ona to je velice lákavá vidina. Pokud se hráč dostane až na samotný vrchol pyramidy. A nemusí to být ani top 10. Kolikrát stačí nahlédnout do první padesátky nejlepších hráčů světa. Ale kolika hráčům se to poštěstí? Kolik hráčů již na této nejisté cestě ztroskotalo? Já vím, že každé dítě nemůže vystudovat vysokou školu, někdy i dvě. Určitě je dobré vést mladé lidi ke zodpovědnosti za svůj budoucí život.

Je mnoho vedoucích pracovníků, kteří mají „pouze“ maturitu nebo výuční list. Jenže díky své píli a pracovitosti dosáhli až na nejvyšší vedoucí funkce v podnicích, firmách a někdy i v politice.  K této metě je však určitě nepřivedlo obcházení pravidel, dodržování smluv a výmluvy. Žasnu, když dnes vidím a nebo slyším dospělé jedince. Jak si předávají informace o té či oné škole, kde je to dobré, protože tě nechají vždy nějak prolézt. Kluk bude mít dost času na tréninky i sparingy, protože uvolnění není problém. 

Sport jak průprava pro život

Podle mě by měl sport být pouze součástí výchovy a přípravy na život. Aby člověka naučil právě již zmíněné pracovitosti, zodpovědnosti, férovosti a prostě těm dalším základním věcem pro život. Ale musím se stále vracet k tomu našemu systému výběru talentů. Když ono to je opravdu tak lákavé, že když to nyní urychlíte, tak máte náskok, ze kterého můžete sportovně žít v pohodičce do 14 někdy i do 16 let. Ale co pak? Proto by se rodiče neměli nechávat zlákat nesmyslnými pobídkami od vychytralých trenérů a zástupců mnoha klubů. Jděte si pomalu svou cestou. Pracujte na sobě a neopomínejte vzdělání. A když to vaše úsilí bude mít nějaké parametry, tak to v šestnácti zmáčkněte! Ale s rozumem!

---

Jiří Knížek

23. října 2024