Je cosi shnilého v tenise českém

Díky jednodenním pololetním prázdninám se o tomto víkendu sportovalo na mnohých sportovištích o jeden den více. A tím pádem jsem měl příležitost zhlédnout i jiné sporty, než je tenis. Jednalo se o softball, kopanou a lední hokej. Prostě sporty, ke kterým mám blízko jak díky svému mládí, tak současné spolupráci našeho klubu se Softballovou asociací České republiky.

zdroj: little league CZ

Baví mě sledovat zaujetí dětí pro sport, jejich nasazení, bojovnost, šikovnost, ale také projevy kamarádství pramenící jak ze spolupráce na place tak i díky vztahu rodičů i mezi jednotlivými soupeřícími týmy. Mé pozornosti neunikají ani projevy podpory malých sportovců  od trenérů, ale  také od  rodičů vlastních i těch, kteří přišli podpořit ostatní členy týmu. Někdy to byly boje doslova na „život a na smrt“, kdy šlo o vše a v sázce bylo i celkové vítězství v turnaji. A znáte to. Nikdy se nepovede nic na 100%, zvláště v kolektivním sportu ne. Hráč může být naštvaný na sebe i na spoluhráče, že mu nenahrál nebo naopak neproměnil šanci, kterou mu malý hrdina připravil. A všichni stále fandili a povzbuzovali, chválili a hnali tím do dalších bojů, i když se právě moc nedařilo nebo naopak mnozí šíleli radostí, když to klapalo na „jeden dotek“. 

Ale ani jednou jsem nezaslechl: Nech mě být, běž pryč, nemluv na mě! Jaký je to kontrast s tenisovými turnaji, kdy člověk zaslechne i hesla mnohem peprnější, než právě tato. Dokonce často vidím jednoho z rodičů, někdy i oba, jak si čtou či pracují na počítači v klubovně a raději nechávají  svou ratolest samotnou, aby případná porážka nebyla jejich vinou. V takových chvílích si často vzpomenu na hodiny literatury a jednu z prvních zmínek  o Shakespearově Hamletovi. Snad každý zná Marcellusovu větu: „Je cosi shnilého ve státě Dánském“.  Tak nevím, zda se to netýká také dnešního tenisu.


Jiří Knížek

4. února 2025

Please follow and like us: