Když JUDr. Kotrba nastupoval do čela ČTS, hodně se mluvilo o záchraně, transparentnosti a návratu důvěry. Mluvilo se o restartu, o stabilizaci, o silném partnerovi, který přinese peníze i klid. Znělo to jako nový začátek a plán, který měl český tenis posunout z chaosu do nějakého systému. Jenže jak ukazuje čas – čím víc slibů padlo, tím víc realita zůstala vzadu.

Svaz místo toho začal žít z půjčky. Ne z té finanční, ale z půjčky důvěry kterou od celé tenisové komunity vylákal. Cíleně a promyšleně. Z naděje, že přijde lídr co ukáže nový směr a my ho budeme dobrovolně následovat se stal boj o záchranu alespoň základních hodnot našeho sportu.

Jenže každý dluh se jednou úročí. V posledních týdnech vznikají dokumenty, které mají s tenisem společného jen to, že se na nich podepisují lidé, kteří se považují za jeho zástupce. Etický kodex, nové stanovy, nové komise, nové výbory – všechno precizně, draze, právně ošetřené, ale lidsky prázdné.

Když někdo místo výsledků začne tvořit kodexy, je to jasný signál, že ztrácí jistotu. Už nejde o morálku, která byla tématem když bylo potřeba dostat se rychle nahoru. Jde o kontrolu. O moc nad těmi, kteří by mohli mluvit jinak. Někdo by řekl, že to je klasický příznak organizace, která je „trochu pozadu“. Začne si půjčovat – nejdřív kredit, čas, potom trpělivost a nakonec reputaci.

A přesně to dnes ČTS dělá. Půjčuje si trpělivost klubů, trenérů a rodičů a hráčů, kteří čekají na reálnou podporu. Na jasná pravidla nominací do středisek, jednodušší soutěžní řád nebo důvěryhodný systém, který dokáže nalosovat turnaj, aniž by to zdvihlo obočí poloviny lidí v pavouku. Protože jinak svaz vůbec k ničemu nepotřebují (klidně mě opravte).

Kdyby svaz opravdu chtěl být „trochu napřed“, začal by jinde. U menších slibů a větších výsledků. U prosté zprávy o činnosti, která by jasně řekla: co jsme slíbili, co jsme udělali, co se nepovedlo, co se nepovedlo. U práce pro kluby, pro trenéry, pro děti. U opravdového dialogu i s těmi, se kterými přímo nesouhlasí.

Protože být napřed neznamená mít moc, ale mít nadhled. A nadhled dnes českému tenisu zoufale chybí. Abychom nekončili opět negativně. Legenda tenisu, Martina Navrátilová získala z rukou Prezidenta Pavla oceněna státním vyznamenáním – symbolicky, po letech, kdy její jméno mluvilo za celý světový tenis. A přesto si to neodpustím: co by asi řekla, kdyby chtěla komentovat, jak dnes vypadá český tenis?

---

-tk-

30. října 2025