Od posledního turnaje mládeže v rámci kalendáře 2024 ČTS neuběhlo ani sedm týdnů a člověk tak nějak podvědomě již připravuje svoji mysl a vlastně i fyzično na sezonu nadcházející. Stačí k tomu třeba minimální podnět a vy si uvědomíte, že již za necelých 20 dní to máte tady. Vše se bude točit až do jara, víkend co víkend. 

Tím spouštěčem tenisových emocí pro mne dnes byl vlastní příchod do našeho areálu. Ten sousedí s fotbalovým hřištěm, kde se právě připravovali zřejmě starší žáci ke svému mistrovskému utkání. Při jejich warm-upu s míčem kdosi z kopaček zvolal „máš!“.  A právě to byl ten moment, ten spouštěč tenisových myšlenek. Vždyť toto je jeden z výkřiků při dívčích deblech. A vlastně se to dá občas zaslechnut i u čtyřhry chlapců. Zatím jsem to zaregistroval spíše u mladších kategorií, tedy mladších a starších žáků. Jen se hrozím doby, kdy stejná slova zazní také u deblů dorostenců.

Ono totiž takovéto „povzbuzení“ spoluhráče souvisí i se situací na dvorci, kdy dva „statici“ stojí u sítě a předstírají pohyb k oklamání soupeřova zadáka, který si vyměňuje se stejně pozičně umístěným soupeřem. Potom to je opravdu hrůza se na takovýto zápas dívat. Zvlášť, když vidíte, jak se jeden i druhý síťař otáčí dozadu. Zřejmě aby zkontroloval svého parťáka, jestli náhodou nedělá chybu a nebo zda tu zdlouhavou výměnu ještě zvládá nebo dokonce přežil. A toto je jeden z důvodů, kdy tvrdím, že je veliká škoda, že trenéři nejezdí se svými svěřenci po turnajích a nevidí tyhle hrůzy, kdy je zřejmě nejdůležitější urvat body. 

Vědí vůbec hráči a jejich týmy, že se započítává jen 8 akcí?

Kolikrát přemýšlím, zda to těm hráčům, rodičům a mnohdy i trenérům již někdo vysvětlil. Že za celou sezonu se započítává pouze 8 akcí. A že pouze zkvalitněním hry se tenista může posunout výše. A když jsem v minulosti kritizoval absenci trenérů na turnajích, tak by mě třeba zajímalo, zda takový rodič umí postřehnout, že jeho potomek vůbec neumí poziční hru u sítě v deblu. No a jak nad tím vším přemýšlím, tak najednou slyším fotbalového trenéra jak huláká na toho nešťastníka malého fotbalistu. „Tak to tady nechci slyšet, takovou blbost. Buď hraj sám a křikni mám nebo buď zticha!“ Pro mě to byla slova, která mě doslova pohladila po duši. A je vidět, že to platí i v jiných sportech. Tam ale trenéři pravidelně sledují své ovečky při zápasech!

---

Jiří Knížek

10. října 2024