Člověk je tvor ješitný. A z toho také pramení různé způsoby chování pánů tvorstva. Všichni si jestě vzpomenete na hlášku z české filmové klasiky Sunce, seno, jahody, kdy stará Škopková vyřvává:  Když vy břízolit, tak my kachličky a když vy inženýrku, tak my – to budete koukat. A právě k takovému způsobu jednání bude podle mě směřovat vývoj koncepce podpory tenisové mládeže, který zavádí další stupeň středisek.

Tentokrát se bude týkat již dětí do 9 let! A už to vidím. My jezdíme trénovat do střediska, my hrajeme sparingy ve středisku, nám trenér ve středisku… Prostě to musím napsat na férovku. Zažil jsem tatínka, který se málem popral kvůli tomu, aby jeho dcera měla za svým jménem cedulku jednoho velkého pražského klubu. To, co mohl očekávat mu všichni rozmlouvali a čas ukázal, že měli pravdu. Ale klubovou příslušnost už nikdo nikdy holce neodpáře, i když byla a stále je považována za… jak to slušně napsat? Super soupeřku do 1. kola?

Když se přeneseme do reality dnešních dnů, tak jak to funguje v baby tenisu? Tři velké kluby pořádají zimní a letní série turnajů a jakmile uvidí děcko, které trošku trefuje balon, už se nabízejí s lepšími tréninky, lepšími sparingy atd. Sledujete tu podobnost? A nyní si vemte, že taková střediska získají ještě navrch nějakou podporu. Tak to potom bude argument navíc. A máme to hotové. V malých klubech se budou piplat s mrňousy a když se objeví rodina, která by chtěla trošku tomu sportu věnovat víc času a financí, ihned skončí v síti systému podpory českého tenisového svazu.

A k čemu to vše vede? Ještě v době, než začala fungovat, tato podle mého názoru zastaralá nová koncepce, bylo běžnou praxí, že velké kluby stáhly pod svá křídla skoro všechny hráče, kteří to aspoň trochu uměli. A pak si je posílaly na hostovačka podle toho, kdo s kým a za kolik. A když takový malý klub nebyl dostatečně silný, tak mu jeho třeba i pětiletou práci rozebrali pod rukama. A díky této novotě to bude ještě horší.

Místo toho, aby se rozvíjela soutěživost a hrálo se co nejvíce zápasů mezi stejně kvalitními hráči, stává se ze soutěží družstev hra na toho, kdo ho má. A potom tomu všemu nasadí korunu svaz, který akceptuje v závěrečném klání o mistra Česka družstev zahraniční hráče. Takže ti, kteří si myslí anebo hrají na to, že někam patří, přijedou, pokoukají, jak to ten Dán či Němčour šťouha a možná si zahraješ deblíčka, když je po všem. A zase si hrajeme na tituly z mládežnických soutěží. Kolik jich máme?

Prostě svaz vůbec ale vůbec nepomáhá práci malých a středních tenisových klubů. Dokonce se objevují názory, že by se mělo odbourat výchovné. Uvědomují si vůbec všichni ti, kteří o tomto systému rozhodují, že výběr sportu u malých dětí záleží na kontaktní kampani a práci? Ne na pozlátku, které stejně před závěrečnou konzumací čokolády zmačkáte a hodíte do koše?

---

Jiří Knížek

13. ledna 2025