V posledních dnech koluje po Facebooku Reel s Mariánem Jelínkem. Člověkem, který celý svůj život zasvětil sportu, zvláště psychologické přípravě sportovců. Jedním z jeho asi nejznámějších „svěřenců“ je sama velká 68, tedy Jaromír Jágr. I po ukončení spolupráce s jedním z nejlepších hokejistů, kteří kdy bruslili, se věnoval i popularizaci svého oboru. A tím i ke zlepšení výkonnosti sportujících mladých lidí snad všech sportovních odvětví. Právě ve zmíněném videu pan Jelínek oprašuje starou pravdu. Nejlepší trenéři k mládeži! Tuto pravdu jsem velice často slýchával v útrobách hradeckého fotbalového stadionu pod známými lízátky od, v Česku proslulého fotbalového trenéra a stratéga, Ladislava Škorpila. Pod jeho vedením ve východočeské metropoli vyrostlo nemálo výborných českých fotbalistů, kteří to dotáhli až k ligovým titulům a reprezentačním úspěchům, a který se také podílel na pro Pražany nepochopitelných ligových titulech hráčů Liberce.

Marián Jelínek svou pravdivou teorii rozvádí ještě dále a tvrdí, že nejlepší trenéři nejsou ti, kteří toho o tenise či jiném sportu vědí „nejvíce“ a koučují ty největší hvězdy jednotlivých sportovních odvětví. Ale že to jsou ti trenéři, kteří dokáží vzbudit zájem malých dětí o sport jako takový a tak, že se chtějí dále rozvíjet a kolikrát své zálibě obětovat skoro všechen volný čas. Já s ním musím souhlasit! Ale řekněte mi, jak se takový mladý človíček, který například bílému sportu podlehl právě tím citovaným způsobem, má vyrovnat se situací, kdy se více začíná projevovat ekonomická stránka nákladnosti tenisu a jeho rodiče nejsou sto držet krok s „finančně silnějšími soupeři?“ 

Co mu je platné, že by rád makal, jak to jde a svůj talent dále rozvíjel tak, aby udržel výsledkovou a konfrontační úroveň, ke které nemůže docházet třeba právě proto, že jeho rodina nemá na to, aby mohl objíždět zahraniční, bodově zvýhodněné akce a ještě k tomu mu není ani umožněno, aby svoji sportovní výkonnost změřil právě s těmi, „co na to mají“, protože je nikdo nedonutí ke vzájemným zápasům, ale vesele čerpají finance na podporu nadějných sportovců?

Řekněme si to na rovinu. Tenis je technicky velice náročný sport a ti, kteří jsou herně a technicky akcelerovaní, ti mají vždy veliký náskok, který bývá umocněn žebříčkovým postavením žáků, které je z velké části odvislé od počtu odjetých turnajů. I tento aspekt je odrazem finanční situace rodiny a je jasné, že opět mají náskok ti, kteří si to mohou dovolit. No a náš systém vybírá k podpoře právě na základě žebříků a poskytuje podporu právě těm, kteří „jedou“. A když se kolem 13. roku věku začínají projevovat právě ty vlastnosti, které utvářejí koncovou výkonnostní úroveň, tedy všeobecně připravený organizmus k náročné zátěži ve spojitosti se zvládnutou technikou, a ti z předních linií kolikrát přestávají stačit díky nemožnosti zvýšení vlastních objemů, tak v tu chvíli se mladý tenista začne setkávat s realitou.

Systém nemá zájem o to , aby se do popředí dostali hráči, kteří vyrostli mimo TSM. Není to tak, aby si ti „správní“ trenéři sedli a řekli: hele, ten borec asi na to má a do 15 let jsme do něho nevrazili ani kačku. Neměli bychom se mu věnovat trochu více? Říkám na rovinu, že vím, že k takovýmto úvahám nedochází. Bylo by to totiž potvrzení špatné práce středisek a jejích skautů. A dnes se k tomu ještě přidává ten fakt, že nikdo ze svazu nemá zájem na průhledném vynakládání finančních prostředků na jednotlivé hráče a potom také na vyhodnocení práce jednotlivých trenérů a celých středisek.

Stokrát nám může pan Kotrba, který je mimo tenisový reál, ve sdělovacích prostředcích vykládat, jak to se svazovým trenérem dělají jinak, než to Stočes byl zvyklý dělat za Kaderky. Jediné, co je jinak, tak je zvětšený objem financí. Takže, pan Jelínek má pravdu. Ale ten žáček, který přichází do dorosteneckého věku, kdy se nejvíce formuje charakter osobnosti, najednou zjistí, že měl třeba toho nejlepšího trenéra, který ho naučil tenis milovat tak, že by za tuto hru dal vše ve svém životě. Ale najednou narazí na „nejchytřejší“ trenéry, kteří mu to jednoduše vysvětlí. Tak se od tenisu odpoutá a potom ve sdělovacích prostředcích polovinu života čte o tom, jak se jeho mnozí vrstevníci snaží o zázrak objížděním nízko hodnocených turnajů a při životě je udržují kolikrát taťkovi peníze, stejně jako v mládí.

---

Jiří Knížek

6. května 2025