Není to ani měsíc, co média udělala z Jakuba Menšíka pomalu hráče, který bude vládnout následující dekádu světovému tenisu. A když ne, tak určitě to byl pro novináře jasný favorit pro zisk letošní trofeje Next Gen. Kuba představy nenaplnil. A protože zřejmě není o čem psát a naši tenisté a pak zvláště tenistky patří mezi bedlivě sledované sportovce naší veřejností, jsou první na ráně. A hned se najde důvod. Karolině Muchové se podařilo v rámci týmové exhibiční soutěže v Macau několik dobrých výsledků a již se z ní dělá hráčka, od které se očekávají velké věci, a to na základě několika postřehů bývalých hráčů a současných komentátorů. Aby toho tlaku nebylo málo, ihned se objeví v českých médiích anketa, zda Karolina v roce 2025 vyhraje některý z turnajů Grand Slamu. To zřejmě proto, aby se v laické veřejnosti vyvolal dojem, že jedině velké vítězství je ta meta, která uspokojí české sportovní fanoušky. 

Samozřejmě že Karolině Muchové přeji co nejvíce těch největších úspěchů. A třeba klidně i dva nebo tři. Ale vím, jak je těžké takovéhoto cíle dosáhnout. Zvlášť, když ženská světová tenisová špička je tak vyrovnaná a porazit všechny soupeřky, které zrovna „chytnou slinu“ není jen tak. Když jsem letos v rámci návštěvy Wimbledonu vystoupil na letišti Heathrow z haly a ihned všude na billboardech, lavičkách, autobusových zastávkách, ale také na velkoplošných bannerech, které překrývaly celé budovy viděl Carlose Alcaraze a vedle něho vždy pózující Markétu Vondroušovou, řekl jsem si. Hm, tak to je dobrá nálož, tohle zvládnout. Markétino utkání 1. kole jsem měl možnost sledovat přímo na Centru a plně jsem chápal a vůbec nic nekritizoval. Protože člověk nikdy neví, co za výkonem, často i nepovedeným, kolikrát stojí.

I z tohoto důvodu fandím a přeji úspěch všem českým hráčům a hráčkám, ale určitě bych na ně nevytvářel zbytečný tlak jenom proto, že nemám právě o čem psát.

---

Jiří Knížek

27. prosince 2024