Statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejte na mysli, ona nám to vyčíslí…  Tak tato slova známé písničky pro děti od autorské dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák mi ihned naskočila, když jsem si všiml, že na stránkách webu ČTS byl umístěný materiál s názvem Metodické listy ČTS. Ty, které mají, cituji: za účel sdílet ověřené poznatky a přístupy napříč trenérskou komunitou. Cílem je nabídnout odborný, ale zároveň prakticky uchopitelný obsah, který může pomoci jak začínajícím trenérům, tak i zkušeným profesionálům.

Pomoc trenérům? Spíš další pdf do šuplíku

V těchto listech lze nalézt nepřeberné množství grafů a tabulek s odkazy na publikace autorů prakticky z celého světa, kteří jednoznačně potvrzují trend vývoje tenisu do rychlostně silové disciplíny. Toto jsme ovšem věděli již v 80. letech minulého století. Můžeme tam nalézt velké množství testovacích baterií a vyčíslení úspěšnosti našich hráčů v kontextu profesionálního prostředí ATP a WTA. A jsme u té statistiky. Když je v ní uváděno, kolik hráčů se dostalo do světové stovky potažmo dvacítky, tak je na stejnou rovinu řazen hráč, který na rankingu strávil léta vedle playera, který tam nahlédl na pár týdnů. Určitě by bylo zajímavé pro potřeby našeho tenisového rybníčku spíše použít ukazatele úspěšnosti z hlediska výplaty „důchodů“ profesináolních tenistů.

To znamená, že hráč musí být na řebříčku po určitou dobu, aby mohl zmíněný finanční bonus získat. Když by to někomu nestačilo, dal by se použít třeba i dolarový žebříček, protože, o co vlastně v dnešním profi tenise jde? O peníze. Ty určují, jak je kdo v tomto oboru úspěšný. V těchto obou případech by muselo ale dojít ke srovnání s hráči jiných zemí, a ne pouze konstatování, že když jsi ve 12 letech v topu v ČR, tak máš takovou šanci stát se profesionálem. Potom už je ukazatel, kolik celkově hráčů a hráček se dostalo na profi žebříčky, úplně mimo mísu.

Spíše by mě zajímalo, kolik našich hráčů, kteří v mládí patřilo do mládežnické extra třídy v Evropě, dotáhlo své úsilí a kam? A kolik jich to úplně zabalilo a kolik jich bylo přeskočeno zahraničními soupeři, kteří byli pod našimi borci. Prostě statistika se dá vykládat různými směry.  Pokud má někdo získat odpovídající informace o rozvoji, tak nemá dostávat statistiku, ale návod, jak docílit progresivních výsledků. Úplně si vzpomínám, jak jsme na FTVS UK v Praze byli seznámeni se zápočtovými cviky z gymnastiky.

Když nám je asistent ukázal, tak jsme to snad všichni chtěli zabalit, vyjma Remka Machury. Ale náš lektor prof. Fejtek nám jasně řekl, hele, musíte protáhnout tyto svalové skupiny, zpevnit toto a toto, naučit se udělat minimálně 17 shybů nadhmatem a začít postupnými jednoduchými cvičeními, abyste tady v lednu vymrskli sklopku na náskočné hrazdě. To byl ten návod, jak něčeho dosáhnout. Těžko bych to udělal, kdybych se díval do grafů a tabulek, kolik dětí v mládí udělalo kotoul vzad a potom z nich něco bylo.

Pokud jde o uchopitelný obsah pro profesionály, tak potom by se někdo měl zabývat, jak je to s regionalitou středisek. Zda jsou přínosem trenérské a bafuňářské čachry, které vedou k tomu, že děti místo toho, aby třeba na sobě pracovaly a vešly se do nějaké kolonky, sedí i více jak 3 hodiny v autě a jedou z Kladna až do Liberce a zpět. Pokud to je ovšem vůbec využitelné a ne jen hozená čísla na papír, abychom mohli opět uveřejnit nějakou statistiku.

---

Jiří Knížek

7. srpna 2025