Neustálé honění se za úspěchy a medailemi v mládežnických kategoriích postupně vytlačuje potřebnou rozmanitost v tréninku. Místo času na regeneraci a rozvoj všestranných schopností dětí se celý rok soustředíme na jeden sport. Tím ztrácíme podstatu komplexního rozvoje. Jak dlouhodobý vliv takového přístupu ovlivňuje nejen výkon, ale i zdraví mladých sportovců? Možná je čas se zamyslet, zda naše cesta honby za okamžitými výsledky není nakonec spíše slepou uličkou.

Ještě tento víkend a turnajová sezona je za námi. Jeden z mých prvních článků pojednával o tom, že toto turnajové šílenství začíná. No vidíte, člověk ani nestačil strávit změny ve vedení svazu, a konec sezóny je tady. Všichni budou nedočkavě čekat na předběžné žebříčky, přepočítávat si body nejen své, ale také svých soupeřů, jestli náhodou…no však víte. A vedle toho v podstatě tenisový život poběží stále dál. 

Rozmanitost, radost a přirozená motivace

V dobách minulých bývalo zvykem, že začátkem října všichni odložili rakety. Začali se věnovat kompenzačním sportům a rozvoji dalších pohybových schopností. Ty díky jednostrannosti tenisu ustupují do pozadí. Zvláště když mnozí jedinci přes léto jezdí z turnaje na turnaj a všetranost pomalu ale jiště mizí. To, že s naším mládežnickým sportem není vše v pořádku naznačila již letní olympiáda. A myslím si, že se začínají ozývat i mnozí odborníci, kteří k dané problematice mají co říci. Ani jejich hodnocení není nejoptimističtější. Vždyť studie zveřejněná v průběhu srpna letošního roku udávala, že dnešní sportující mládež je na tom s fyzickými schopnostmi hůře, než nesportující děti z 80. let. A to průměr ještě držely výsledky venkova, jinak by to prý byla katastrofa. 

Důvodem jednostranného zaměření jsou i peníze

No dobrá, ale co s tím, řeknete si. Kde je zakopaný pes? Jedním z neopomenutelných aspektů například u tenistů, ale také u hokejistů je honba za penězi. Ono je těžké přesvědčit trenéra, který žije z toho, kolik odtrénuje hodin. Že si má dát na měsíc nebo alespoň na tři týdny oraz? Nechat své svěřence dělat něco jiného? To samé máte u ledního hokeje. Tam je dnes běžná praxe, že komerční střediska jako například v Letňanech vůbec nerozpouštějí led a děti hrají hokej celý rok! Já nemám nic proti tomu, když to někdo v tenise nebo třeba i v hokeji dělá vyváženě a takové to odpočinkově – kompenzační období, využije k dalšímu rozvoji osobnosti dítěte. Ale z mé zkušenosti tomu tak ve většině případů není. 

Tak se musíme zase vrátit k podstatě výběru talentů v naší zemi a zamyslet se nad tím, zda cesta dlážděná zlatými medailemi a poháry z kategorií U 12 a U 14 je ta správná a pevná. Anebo se začít konečně obracet tím směrem, kde stavba široké a pevné základny je sice v počátcích pomalejší a zdlouhavější, o to ale pevnější. Dnešní dny nám ukazují, že i úspěšnější.

---

Jiří Knížek

25. září 2024