To vám byl včera ve Stuttgartu úspěch sparťanského áčka. Večer, který posouvá úroveň celé české nejvyšší fotbalové soutěže do vyšších pater evropských lig. A musím se přiznat, že jako slávista přeji klukům z Letné dobré výsledky. Pokud se tedy nejedná o souboje s námi červeno-bílými v domácí lize. Jsem pravidelný divák pořadu Tiki-Taka. Vnímám, že ono zvýšení prestiže pozitivně rezonuje i mezi účastníky tohoto fotbalově – zábavného TV týdeníku. Ten určitě také přispívá k lepšímu obrazu české kopané i díky jedné ze svých nejvýraznějších  tváří, a to Petru Švancarovi.

Kritika pohybové úrovně mládeže zní ze všech stran

Tento fotbalový bavič, který již jako aktivní hráč strhával zájem ke své osobě. Nic v tomto směru neubral ani ve sportovním důchodu. Naopak, jeho názory na výchovu a kvalitu hráčů jsou stejně zajímavé, jako kritické hodnocení rozhodčích či jiných nešvarů z okolí fotbalových hřišť.  V jednom ze svých reelů se velmi kriticky vyjadřuje k pohybové úrovni mládeže. Stejně jako spousta odborníků z této branže je schopen popsat tento letitý problém našeho školství a tělovýchovy. Více jak polovina dětí neumí kotoul nebo skákat přes švihadlo. V čem ale také spatřuje velký problém je i  přístup rodičů k pohybové výchově. A zde zmiňuje například jízdu na kole či plavání. Ale na druhou stranu uvádí, že mnoho tatínků přivádí své ratolesti do fotbalových škol a myslí si, že tam jim vytrhnou trn z paty a udělají z kluka třeba druhého Maradonu. 

Problém jsou rodiče

Největší problém je s těmi rodiči, pokračuje Petr Švancara, kteří si myslí, že jejich klučina je jednoznačně lepší než většina z jeho okolí.  V tu chvíli, když jsem zaslechl tuto poznámku, mi vyskočila vzpomínka na rozhovor s jedním známým trenérem. Trénoval klučinu, jehož rodina opravdu neměla hluboko do kapsy. Hlava rodinného klanu si myslela, že peníze jsou tak silné činidlo, že hráč do stovky z toho určitě bude. Na moji otázku, zda si to myslel také, když všichni v okolí byli v obraze a výše dosažených met u nich vyvolávala spíše lehký úsměv na tváři, mi odpověděl zcela suše. „Prostě jsem mu lhal“. 

Já vím, že prachy jsou opravdu silný stimul. Ale věrohodnost profesionála ve všech oborech lidské činnosti by měla být na prvním místě. To by si měl ale uvědomit každý, kdo chce takto hazardovat se svojí  kariérou. Na druhou stranu by se ale mělo spoustě lidí, kteří mají nabité šrajtofle a diamantové karty, nějak dát najevo, že v těch bankovkách to nebude. Spíš to jejich potomkům v budoucnu ublíží.

---

Jiří Knížek

2. 10. 2024