Letošní tenisový rok prakticky skončil odehráním finálových duelů v rámci Fed cupu a Davis cupu.  Pokud tedy pominu menší turnaje ITF a vrcholné akce juniorů jako je Orange Bowl a Eddie Herr. Naše reprezentační týmy neuspěly. A tak se člověk mohl dívat pouze na utkání jiných reprezentací. Fandit buď nějakému svému oblíbenci anebo dobrému tenisu jako takovému či držet palečky podtatranským amazonkám, které neočekávaně postoupily ve J.B. King cupu až do finále a tak vlastně „reprezentovaly“ starou československou tenisovou školu. 

Někdy vítězství nemusí znamenat zlato

Musím se přiznat, že vzhledem k tomu, že v našem klubu působí velké množství hráčů, kteří mají nějaký vztah nebo dokonce i své rodinné kořeny na Slovensku, tak jsem holkám z bývalé části ČSSR fandil také.  A vůbec mi nevadilo, že to ve finále nedotáhly do zlatého konce a skončily pod vrcholem. Prostě jsem viděl to uspokojení a hrdost, která je provázela  po celou cestu touto vrcholnou soutěží družstev. V jednu chvíli jsem si vybavil, jaké pocity zažívali čeští fotbaloví fanoušci v době Eura 1996. Kde náš mančaft jako outsider postoupil také do finále. V něm podlehl jednomu z největších favoritů, celku Německa. Všichni si tento veleúspěch užívali, celý národ a nikdo neřešil, jestli jsme měli v bráně toho nejlepšího gólmana a nebo zda pan Uhrin zvolil správnou taktiku. Skončili jsme druzí a nechtěli jsme, aby nám naši radost někdo kazil. 

Nedostatky? Ty přeci viděl každý

A z tohoto pohledu chápu i slovenské tenistky, které se diví, proč jim Jan Kukal sice poblahopřeje k jejich famózní cestě, ale na druhou stranu hned zkritizuje nedostatky jednotlivých aktérek. Víte, on ty nedostatky viděl kde kdo. Dokonce se někteří i vysmívali, ale týmový duch je přeci něco jiného než samotné turnaje jednotlivců. A když vás to v týmu nakopne, tak dokážete velké věci.

Vždyť my Češi to známe i z Davis cupu. A myslím si, že Slovenky mají kolem sebe své týmy, které jim určitě nemažou med kolem úst a spolupracují se svými svěřenkyněmi na dalším zlepšení. Takže pro mě to bylo opravdu zbytečné. Je to jako kdyby někdo přišel poblahopřát na svatbu nevěstě a při čtení svatebních přání uvedl, že by měla zapracovat na postavě!  Podle mě si toto hodnocení mohl nechat na začátek následujícího ročníku. Tehdy mohl odhadovat šance jednotlivých celků a k tomu přidat své hodnocení včetně kladů a záporů

---

Jiří Knížek

25. listopadu 2024