Erste Bank Open 2025 ve Vídni se blíží ke konci a čeští fanoušci se mohou dnes podívat na semifinálová utkání singlů již bez našich zástupců. Oba borci, jak Tomáš Macháč, tak Jakub Menšík prohráli až ve 3. sadách svých duelů. Ale stylem, za který se nemusí ani jeden z nich vůbec stydět. Co mě ale vadí na chování Tomáše Macháče, je způsob komunikace se svým trenérem Danielem Vackem.  Již v minulosti jsem si všiml až drsných poznámek vůči trenérovi, který ho prakticky přivedl do velkého tenisu. V podstatě mu jako vítěz grandslamových turnajů v deblu, se světovou jedničkou Jevgeniem Kafelnikovem předal zkušenosti. A ukázal, jak se v těch rozbouřených a velice hlubokých vodách profesionálního tenisu vůbec plave. 

Excesy nejsou ničím výjimečným

Na druhou stranu je pravda, že podobné výjevy mohou diváci u televizních obrazovek a mnozí i přímo v tenisových arénách shlédnout velice často. Excesy od Novaka Djokoviče nebo Nicka Kyrgiose jsou kolikrát až za hranou slušného chování. Abych neosočoval pouze muže, tak musím zmínit i chování Barbory Krejčíkové například ve Wimbledonu 2022. Během svého utkání 1. kola počastovala svého kouče takovými slovy a takovým stylem, že mi bylo až stydno, že jsem ze stejné země. Zvlášť když všem sedícím u travnatého dvorce bylo jasné, že slovní výlev není žádnou děkovačkou za odvedenou práci, která naši tenistku dovedla v té době i k titulu z Roland Garros. A to si nemyslím, že by někdo z anglánů chodil na jazykové kurzy češtiny. 

Umíte si představit, jak by dopadl takovýto slovní atak třeba ve fotbale? Že by třeba Ronaldo štěkal na Sira Fergussona? Myslím si, že by následoval tzv. Fergussonův fén. Tedy způsob komunikace, jak ji popsal sám David Beckham i díky vlastní zkušenosti. A že to byli, respektive jsou, nějaké persony. Je zde jeden zásadní rozdíl v tom, že v kopané dává práci hráčům trenér nebo hlavní kouč. Prostě ten, kdo to v klubu šéfuje ve vztahu k hráčům, kteří musejí být velmi pokorní a slušní. Jinak by si mohli tak maximálně kopnout za rezervu. Nebo by je trenér tahal na všechny zápasy. S cílem ukázat jim pouze krásy cizích stadionů a tím také, kdo je v dané situaci pánem. Naopak v tenise jsou ti, kdo dávají práci samotní tenisté.

Rozdíl mezi fotbalem a tenisem

Oni většinou šéfují své týmy. Rozhodují si sami o tom, zda jim daná situace či forma spolupráce ještě vyhovuje nebo naopak. V každém případě, ve fotbale i v tenise je to vztah profesionálů. se pohybují v oblastech milionových obratů a výher. Je to stejné jako generální ředitel dořve svého vedoucího divize nebo náměstka za to, že něco podělal. Sportovci mají smůlu. K vypjatým momentům dochází před diváky. Jenže ti se na celé divadlo, tedy to co se děje na place i za čarou, chodí dívat a bavit se tím. 

A jak to vypadá na českých kurtech

Vzpomeňte si, vy kteří objíždíte tenisové turnaje mládeže prakticky všech úrovní, jak se kolikrát chovají mladí hráči vůči svým rodičům a někdy dokonce i k trenérům. Vypadni, nečum na mě, běž pryč, to je rada, tak něco vymysli, víckrát se mnou nejedeš a spousta dalších výkřiků. Výkřiků od dětí, které jsou závislé na podpoře osoby, která s nimi právě na turnaji tráví svůj volný čas. Nebo směrem k trenérovi, který se doma pohádal s manželkou kvůli tomu, že o víkendu nebude s rodinou, ale se svým „klenotem“.  

Je potom na samotných dospělých, jak se s takovouto situací vypořádají. Mě osobně jako trenérovi to nikdo nikdy neudělal a nevzpomínám si ani na podobnou reakci od svých čtyř dětí. V každém případě je nutné s mladými o těchto věcech neustále mluvit a vychovávat je k pokoře. Bez té nikdo nikdy ničeho nedosáhl. A právě zde platí poučka: „Když se drápeš nahoru, chovej se tak, aby ti někdo odpověděl aspoň na pozdrav, až budeš padat dolů“!

---

Jiří Knížek

26. října 2024