Každá maminka i tatínek chce pro své dítě to nejlepší. Věnuje mu čas, energii a podporuje jeho sportovní cestu. Jenže (nejen) v tenise se často setkáváme s tlakem na brzkou specializaci, srovnávání dětí podle výsledků (psali jsme na toto téma několik článků) a honbu za úspěchy už v mládežnických kategoriích. Přitom ale mnoho rodičů netuší, že kalendářní věk jejich dítěte není tím nejdůležitějším ukazatelem výkonnosti a budoucího potenciálu.

Kalendářní vs. biologický věk – klíč k pochopení vývoje

Dvě děti narozené ve stejném roce mohou být podle nejnovějších studií fyzicky i psychicky v naprosto odlišné fázi vývoje. Kalendářní věk je jasně daný – dítě narozené v lednu je o rok starší než dítě narozené v prosinci. Biologický věk ale odráží skutečnou tělesnou vyspělost. Některé děti rostou rychleji, jiné pomaleji. A právě v období puberty se tyto rozdíly mohou prohloubit i o několik let.

Podle studie doc. Musálka z FTVS, může být rozdíl mezi biologickým a kalendářním věkem u dětí v jedné kategorii v extrémních případech až 5 let, což výrazně ovlivňuje sportovní výkon a možnosti tréninku. Vyjádřeno váhou a centimetry se může jednat o rozdíl 30 cm a 30 – 40 kg.  Švédská studie z roku 2018 pak ukazuje, že až 70 % dětí vybraných do sportovních středisek v kategoriích U9 – U12 patří k biologicky vyspělejší části populace, což vede k opomíjení talentovaných, ale později dozrávajících jedinců.

V českém tenisu je tento problém obzvlášť patrný. Výběry dětí do svazových center probíhají často na základě aktuálních výsledků a dokonce postavení na žebříčku, nikoliv na základě dlouhodobého potenciálu. To vede k tomu, že mnoho dětí s přirozeným talentem, ale pomalejším biologickým vývojem, nedostane adekvátní příležitost. Naopak biologicky vyspělejší děti získávají výhody, které se později mohou ukázat jako dočasné.

Specializace? Čím později, tím lépe

V tenisu i v jiných sportech se ukazuje, že brzká specializace (tedy zaměření výhradně na tenis od útlého věku) vede k většímu riziku přetížení, zranění a syndromu vyhoření. Studie ukazují, že děti, které v raném věku kombinují více sportů, si vytvářejí lepší pohybové návyky, jsou odolnější a zůstávají ve sportu déle.

Dnes vidíme rodiče, kteří investují obrovské množství času a peněz do tenisu už v 8 nebo 10 letech s vidinou, že jejich dítě bude profesionální hráč. Jenže právě tato brzká specializace může vést k tomu, že dítě v 15 letech skončí. Buď kvůli zranění, nebo proto, že ho tenis přestane bavit.

Výsledky v mládežnických kategoriích? Vůbec nic neznamenají

Mějme na paměti, že výsledky ve věku 12–16 let nejsou žádným ukazatelem budoucí úspěšnosti. Naopak, mnoho špičkových tenistů v tomto věku žádné oslnivé výsledky nemělo. Roger Federer? Jako junior rozhodně nevyčníval. Rafael Nadal? Jeden z mála výjimek, ale fyzicky byl mimořádně vyspělý. Steffi Graf? Ve 12 letech ji rozhodně nepovažovali za největší talent své generace.

Klíčem k úspěchu je dlouhodobý rozvoj a správná práce s dětmi podle jejich biologického věku. Mnoho „hvězd“ dětského tenisu se v dospělosti neprosadí, protože vyhrávaly jen díky dočasné fyzické převaze. A jednoduše, když se rozdíly ve vyspělosti smazaly a dotyčný přišel o svoji výhodu v kombinaci s faktem, že musí o svoje vítězství bojovat nejen mentálně, ale i fyzicky, prostě odpadá. Doba, kdy by hráč měl být na vrcholu svých fyzických i mentálních sil nastává o mnoho déle, než si většina rodičů a trénérů myslí.

Nesmyslnost zařazování dětí do rozvojových středisek v kategorii U9

Tématu zařazovaní děti do rozvojových tenisových středisek už v kategorii U9 jsme se věnovali již dříve. To je nejen nesmyslné, ale i kontraproduktivní. Děti v tomto věku jsou teprve na začátku svého pohybového vývoje, jejich biologický věk se může lišit o několik let a jakákoli selekce je předčasná.

Podle švédské studie z roku 2018 až 60 % dětí, které byly vybrány do elitních středisek ve věku U9, skončilo se závodním sportem před dosažením 18 let, často kvůli přetížení nebo psychické únavě.

Tento trend je v českém tenise bohužel velmi patrný. Svazové rozvojové programy se zaměřují na děti s okamžitými výsledky, což vede k předčasnému odpisování talentovaných hráčů s pozdějším růstovým vývojem. Výsledkem je vysoká fluktuace mladých hráčů a jejich brzké odcházení ze sportu.

Svoji roli hraje i způsob financování

Problematicky se jeví i financování. Bohužel to platí jak pro soukromé kluby, tak ty s účastí municipalit. Úřednický přístup je takový, že pokud klub žádající o podporu výchovy mládeže nefiguruje na předních příčkách, má v konkurenci buďto ostatních klubů nebo jiných (mimo sport) orientovaných organizací prostě smůlu.

Jakými principy byste se měli řídit?

1. Neřešte výsledky, ale dovednosti – raději než vyhrané turnaje sledujte, zda se dítě pohybově a mentálně rozvíjí.
2. Podporujte všestrannost – dopřejte dítěti i jiné sporty, rozvoj koordinace a obratnosti je klíčový.
3. Nenechte se unést srovnáváním – každý se vyvíjí jinak, úspěch v 12 letech nic neznamená. Vaše dítě potřebuje být na vrcholu tehdy, když to nejvíce potřebuje, tzn. na přechodu z juniorské do seniorské kategorie.
4. Dávejte pozor na zátěž – přetížení v dětství vede k vyhoření a ztrátě motivace nebo chronickým zraněním.
5. Udržujte radost ze sportu – hlavním cílem by měla být láska k pohybu a sportu, ne tlak na výsledky. Prostě radost z pohybu, zdravého soutěžení a schopnosti stanovovat si reálné cíle.

Dítě teď nevyhrává? Možná je na správné cestě k opravdovému úspěchu

Pokud chcete pro své dítě to nejlepší, myslete na jeho dlouhodobý vývoj, ne na krátkodobé úspěchy. Ty nic neznamenají. Každé dítě roste a vyvíjí se jiným tempem. Výhry v dětských a dorosteneckých kategoriích jsou jen falešnou iluzí budoucího úspěchu – klíčem je všestrannost, správný přístup, podpora a trpělivost. Dejte dítěti čas a prostor, aby mohlo dozrát nejen jako hráč, ale i jako člověk.

---

-tk-

26. února 2025