Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Tak nějak trefně popisuje jedno staré české přísloví situaci, kdy každé období jednou začne a také musí jednoho dne skončit. A dá se říci, že by se to dalo říci i o skoro dvouletém úseku mých článků, které se týkaly tenisu, zvláště v Zemích Koruny české. 

Zajímavé bylo, že když jsem s každodenními příspěvky skončil, začali se mě mnozí známí i často úplně neznámí lidé dotazovat, proč jsem přestal publikovat? Někteří se mě dokonce doptávali na to, zda mi není vyhrožováno ze strany určitých vlivových skupin. Několikrát jsem dokonce zaslechl názor, že jsem již podlehl a byla mi ukázána moje pozice. 

O této situaci dnes ale nechci psát. Rád se k ní ještě ve svých nových článcích vrátím. Nejaktuálnější tenisovou zprávou těchto dní v Česku je české (abych si šplhl u Moravanů, tak moravské) finále wimbledonské dvouhry žen. Ze všech stran se na nás v médiích hrnou informace o tom, jaký obrovský to je úspěch! Jak to popisují média po celém světě. Jak nám všichni závidí naši tenisovou školu. A mají pravdu. Je to ohromný úspěch obou hráček, které český tenis reprezentují a já sám jsem na ně opravdu hrdý. Dokonce s trochou škodolibosti vzpomínám na mou letošní návštěvu Wimbledonu, kdy jsem si šel pro lístky, které mi na Gate 13 (recepce pro akreditace a hráčské návštěvy) nechal tým naší šampionky. Protože jsem byl ale v areálu, musel bych ho opustit a použít nový lístek. Což se mi opravdu nechtělo a začal jsem vysvětlovat, že lístky mi tam nechala hráčka Linda Nosková. Odpověď? „Sorry, I do not know!“ Nakonec se vše povedlo a doufám, že jsem na jméno nové šampionky některé Angličany upozornil již dopředu.

Zhruba před třiceti roky, v červnu 1996 sledoval celý svět, co se to v Británii, konkrétně v Londýně vlastně děje. Hrálo se fotbalové Euro 96. Naši podceňovaní fotbalisté přes úvodní porážku v prvním zápase dokráčeli až do finále. Prostě pecka. A stejně jako dnes na nás ze všech stran vyskakovaly zprávy o tom, jací jsme my Češi kabrňáci. Ale jaký dojem si z porovnání těchto dvou situací má odnést sportovní fanoušek, zvláště když fotbal a tenis jsou jeho srdeční záležitosti?

Tehdy ve Wembley seděla celá generalita českého fotbalu doplněná dokonce prezidentem Václavem Havlem, který přerušil svou zpáteční cestu z Irska a zhlédl tak jediný fotbalový mač v životě! A letos ve Wimbledonu? Kamera zabírala Jana Kodeše a Petru Kvitovou, kteří jako šampioni seděli v královské lóži. Ale já jsem nikde nenašel a ani neviděl předsedu Kotrbu. Toho člověka, kterému tak leží na srdci budoucnost českého tenisu a který se postavil do čela šiku bojovníků za obrodu systému, který nám za posledních 15 let vyprodukoval 5 nejcennějších titulů v singlech! Dokonce nikdy nebyl ani záběr na nikoho z jeho zástupců a ani oficiální zprávy All England Clubu o jejich návštěvě nehovoří. 

Je to prosté. Již od čtvrtka celé Česko vědělo, že finále bude NAŠE (tedy holek, vlastně jedné z nich). A přesto si předseda Kotrba odlétá v pátek na dovolenou na Island. Jemu prostě nestojí za to, aby si dovolenou zkrátil o jeden, maximálně o dva dny a byl u TOHO! U situace, která se třeba dalších sto let nemusí opakovat. To by ale musel mít tenis v srdci, jako matka má v srdci své dítě. Ale vlastně to chápu, on ten český tenis jeho dítě není!

---

Jiří Knížek

19. července 2026