Určitě to znáte také. Ráno se probudíte, kouknete ven z okna a vypadá to na docela pěkný den. Tedy jen na ten první pohled, který je ovlivněn romantikou čerstvě napadaného sněhu. Jenže mrknete na opačnou světovou  stranu a vidíte černé mraky nesoucí únorový déšť doprovázený takovou tou teplotou lehce nad nulou, jejíž vlezlost umocňuje absence slunečního svitu. A tak rychle začnete něco dělat, abyste přežili další celodenní půst. Protože když byste nic nedělali, tak vám nezbude nic jiného, než myslet na jídlo a to by z pohledu dodržování diety mohlo dopadnout katastrofálně. Myslím, že se v poslední době hodně a moderně používá fatálně. 

Ale když vám je vaše zaměstnání i v důchodu koníčkem jako mě, tak si ani neuvědomíte, že se den přehoupl do odpoledních hodin a vy už prakticky můžete odpočítávat hodiny do dalšího sousta, které slupnete s neskutečnou chutí. Ne, to zase přeháním. Protože se to fakt dá vydržet, jenom se nesmíte, jak se říká, utrhnout ze řetězu a vlézt do ledničky a jen si tak něco trochu zobnout. To potom jdou všechna předsevzetí do háje. Tak je nejlépe se nějak zabavit. Třeba hovorem s někým z rodičů nebo prarodičů o dnešní mládeži, počasí nebo dokonce o politice. A najednou zazvoní telefon, zkušeně berete smartphone do ruky a obratně zkoukáváte display, abyste věděli, kdo volá. 

To snad není možné.  Tenisová legenda, o které jste se před pár hodinami bavil se synem. Tak to je snad vyšší moc. A hned máte lepší náladičku. Vše vám po zhruba čtvrthodinovém rozhovoru připadá veselejší a jednodušší. A jak se vám tak zvedne nálada, řeknete si, že byste se mohli mrknout na ten ženský turnaj z Ostravy, ten který sliboval naše nejlepší holky, pro které dostal výjimku z omezení počtu top hráček. Ale nemůžu v nabídce O2, neboli Oneplay, nikde nic nalézt. Tak jsem trošku nesvůj z té nové identity, která slibuje hory a i oranžové doly. A najednou kliknu ovladačem a tam vidím název filmu. Tenkrát na západě. 

Tím pádem je rozhodnuto. Tenis ne tenis, Claudia Cardinale je jen jedna a film s tou nejprofláknutější melodií také nelze napodobit. Takže nám ten den pěkně utekl a to jsem měl původně pocit, že to bude ten takovej hnusnej střed pracovního týdne, kdy koukáte, abyste si mohli opravdu něco pustit v telce. V ten moment si uvědomíte, že vlastně nejdůležitější na světě nejsou peníze, auta a náročné milenky. Ale to, co vás obklopuje a „ušlechtilé“ zájmy, které naplňují váš život. A je jedno, zda to jsou členové vaší rodiny nebo světově známý tenista, s kterým jste v „pouze“ v telefonickém kontaktu. Potom si fakt užijete i ten film, který natočili už před 58 lety a jehož muzika vám vždy navodí ten pocit, kdy si uvědomíte proč stojí za to žít. 

---

Jiří Knížek

4. února 2026