Když člověk něco dělá, tak většinou má radost z toho, že ta jeho aktivita k něčemu byla. Něco dobrého třeba přinesla či dala něčemu novému vzniknout. Někomu jste udělali radost, prostě něco pozitivního je vidět nebo cítit. Znáte to. Ten váš drahocenný čas nevyprchal někam okny ven. A takový pocit mám právě v dnes. Všichni, kdo čtete mé příspěvky, jste si mohli všimnout, že mi záleží na tom, kam se bude vyvíjet osud českého tenisu. Rozhodně se nechci smířit s tím, že by doba lehce pokaderkovská přešla plynule plíživě v dobu pokaderkovskou. Neboli – nic se nezměnilo, pouze jsme něco přelakovali a zpřeházeli. 

Radost z dnešního e-mailu

Dnešní e-mail  odeslaný z Pražského tenisového svazu mi udělal takovou tu výše popsanou radost. V první části jsem se sice dočetl o tradičním školení rozhodčích, ale vzápětí na mě vyskočila informace, že PTS pořádá dne 23. listopadu seminář.  Workshop nejen pro rodiče malých tenistů do 9 let. Zajímavé na té celé záležitosti je ten fakt, že mi na Lobu pořádáme také bezplatný seminář. Jen se koná 2. listopadu s prakticky stejným obsahem, který je ještě rozšířen o další tematické okruhy. Já a ani nikdo z našeho klubu nechceme soutěžit o to, kdo bude mít seminář lepší nebo zajímavější. Mě osobně totiž těší, že když jsem začal veřejně komentovat dění v tenisovém hnutí v naší české kotlině, tak že se mi občas ozvala nějaká ta potrefená husa. Je také vidět, že ti nahoře, a tím nemyslím Prahu, moje články čtou. 

Je potřeba komunikace a argumentace

Nechci, aby se vody opět uklidnily a ti největší sumci opět bezstarostně požírali malé rybky. Nechci, aby zde dále přetrvávaly zavedené pořádky, zvláště když na Štvanici ve vedoucích funkcích stále setrvávají známé tváře tak profláknuté z krytí zad bývalého pana prezidenta. Víte dobře, že se vyjadřuji prakticky ke všemu. K vedení soutěží, zneužívání kontaktů, výběru talentů a jejich zařazování do středisek. Také k práci osazenstva na Štvanici, které ani po více než 130 dnech nevypustilo žádné pádné doklady o své práci, která má přinést změny. 

A tak je vidět, že když všichni budou objektivně kritičtí zvláště k lidem, kteří se nechali zvolit do funkcí na všech úrovních řízení českého tenisu, musí se začít něco hýbat. Ale neznamená to někde u kávy plácat páté přes deváté. Myslím tím přicházet s argumenty a poukazovat na nedostatky. Prostě nemlčet! A tak mě nyní na závěr napadá jedna taková zajímavost. Pro uplatnění grantu z Hlavního města Prahy je jedna zvláštní podmínka. A to taková, že klub či oddíl může získat podporu pouze na hráče, kteří jsou na žebříčku. Těch hráčů musí být minimálně 20 v jednom klubu. Klidně bych mohl mlčet, protože náš zapsaný spolek to splňuje. Ale vysvětlil někdo pánům úředníkům, že na žebříčku nemusejí být vůbec hráči, kteří se sice účastnili mistráků a turnajů, ale nenasbírali minimální počet bodů?

Je to začarovaný kruh

Tak to je potom trošku začarovaný kruh. Na jednu stranu kritizujeme rannou specializaci s jednostrannou zátěží spojenou s honbou za body a na druhou stranu ořežeme ty, kteří se věnují výchově dětí, pro které je tenis opravdu zábavou a plnohodnotnou náplní volného času? 

Na závěr musím tak použít velice oblíbenou hlášku jednoho nejmenovaného dorostence z Prahy 8, kterou používá v době, když se mu na tenisovém dvorci nedaří. „Já nevím! Já fakt nevím!“

---

Jiří Knížek

22. října 2024