Při dnešním úklidu svého šatníku jsem si teprve nyní uvědomil, kolik firem zabývajících se výrobou sportovního oblečení má ve znaku zvíře. Snad nejznámější značkou je Puma, a to hlavně díky téměř stoleté nesmiřitelné „bratrské válce“ s Adidasem. Ale jsou tu i další velikáni. Lacoste, který nese jméno jednoho z tenisových mušketýrů, Reného Lacoste. Který se v současné době stal tak moderním zbožím i díky reklamní aktivitě spojené s Novakem Djokovičem. V minulosti to byla, zvlášť v tenise, oblíbená značka Australian. Dnes všichni Češi znají díky Jirkovi Lehečkovi výrobky společnosti Le Coq Sportif, která frčela v minulosti na tenisových kurtech díky propagaci Yanicka Noaha. 

Když jim to funguje, tak proč ne?

Když si vezmeme, kolik sportovních klubů, zvláště v severní Americe, má v názvu a logu nějaké to zvíře, je jasné, že sport nemůžeme oddělovat od ostatního života a hlavně ne od přirozenosti, kterou nám nabízí příroda. Je sice pravda, že některé společnosti to svázání s přírodou trochu přehnaly (tedy z mého pohledu). Myslím tím třeba fialovou krávu společnosti Milka, ale proti gustu žádný dišputát, a když jim to funguje, tak proč ne. Jenom se bojím, abych někdy v budoucnu neslyšel nějaké malé děcko třeba kdákat v domnění, že napodobuje kozu!

Chytili jsme příležitost za pačesy

Já osobně pocházím z Lázní Bohdaneč. Vždy jsem měl k přírodě velice blízko, protože jsem vyrůstal mezi rybníky a lužními lesy. I proto při budování našeho klubu Lob S.A. jsem ihned chytil příležitost za pačesy. To když se objevila možnost přeměnit, původně zpustlé sportoviště socialistického typu, na jakýsi přírodní amfiteátr s tenisovými kurty, zelení, kameny a spoustou zvířat. Kdo u nás někdy byl, ví dobře, že může potkat kočky, obdivovat andulky a dva druhy papoušků ve venkovní voliéře. Ta je umístěná v prostředí rybníčků s typicky českými rybami jako líni, kapři, bělice, ale i jesetery a tolstolobiky. A samozřejmě naši dva rotvajleři Bonie a Argo, kteří navázali na již zesnulé Cesara a Ferdu, před kterými hlídala nás a náš majetek fena německého ovčáka Dita.

Myslím si, že to je příjemné zpestření pro všechny návštěvníky našeho areálu. Ať už se jedná, o u nás trénující mládež nebo děti, které k nám přijely na turnaj či mistrák družstev. Mnoho lidí k nám zajde i v rámci procházky po Čimickém háji. A většinou se k nám se svými ratolestmi vracejí. Vím, že nejsme jediní. Například na Cibulkách pan Jan Písecký je také milovníkem zvířat. Ve svém areálu umožňuje tenistům zhlédnout různé druhy jako jsou papoušci, pamatuji se na klokany, kozy, vietnamského čuníka. Na Spartě se prý jeden čas povaloval klokan. Na Štvanici se drží trošku při zdi, ale i tak jsem tam zahlédl boudičku pro kocoura. Takže asi nejsem jediný, kdo by mohl být díky této zálibě označován za podivína. Tímto výrazem by spíše měl být nazván ten, kdo zvířata nemá rád.

---

Jiří Knížek

15. října 2024