Většina z čtenářů mých článků ví, že náš klub Lob S.A. Bohnice organizuje seriál turnajů Race to Wimbledon. Letos to je 3. ročník s přívlastkem by Bergo, „zase o něco lepší“! Smyslem celé akce je vrátit mladé tenisty zpět na sportoviště ne pouze formou tréninků, ale hlavně prostřednictvím účastí na turnajích, kde je hlavně dbáno na soutěživost s potlačením vítězství za každou cenu. Z toho důvodu je pozměněn systém bodování v rámci interních žebříčků RtW tak, že body a žetony pro cestu do Wimbledonu získá pouze hráč, který se na turnaji zúčastní singla i debla. Prostě aby klučina nebo dívenka po prohrané dvouhře v 1. kole neodcestovala naštvaně domů, ale zahrála si další mač s vidinou toho, že i porážka tě posouvá do dalších bojů. Pokud se tedy nenecháš otrávit dílčím neúspěchem.

Je sice s podivem, že i přes zajímavé a lukrativní ceny spousta dětí nad možnostmi výhry mávne kolikrát rukou a odjede i přes naléhání rodičů. Ale znáte to. Když se mladá palice zatvrdí, nic s tím neuděláte. A tak je nutné přesvědčovat a vysvětlovat. V podstatě vychovávat i ke sportovnímu gentlemanství a kamarádství, které kolikrát vydrží i na celý život. 

To, co jsem ale zažil dnes, to jsem za celou svoji tenisovou éru ještě fakt neviděl. Klučina v 1. kole nastupuje na kurt a udělá se mu špatně a tak mu posuneme zápas o pár minut, aby to rozdýchal. Na kurtu se mu sice moc nevedlo a podle výsledku docela jednoznačně prohrál, ale ještě se stačil přihlásit do deblů, takže jsme mohli připravit losování pavouka, protože byly alespoň čtyři páry a jeden plonkový hráč bez parťáka, který chtěl hrát, leč neměl s kým.

Takže jsme ho zklamaného odeslali domů a začali losovat. Během toho se ale odehrála scénka, kdy zmíněný poražený přesvědčoval rodiče, že si debla zahrát chce, ale ti mu řekli, že ne, protože hraje „tužku“. Ptám se tedy malého žadonícího hráče, zda ho mám nalosovat a on mi potvrdil, že ano. Tak to zmáčknu, chlapec odejde a za pár minutek přijde tatík s tím, že opravdu hraje špatně a že odjíždějí. Vysvětloval jsem mu, že turnaj již nejde přelosovat a tím, že jsou pouze čtyři páry a jeden skrečuje, je nutné celou deblovou část turnaje zrušit. A nic. Prostě odjezd, bez chuti alespoň nastoupit na pár her, aby nebyl zápas skrečován bez boje a tím mohli ostatní chlapci ze zbylých tří párů dohrát. Jak jsem napsal výše, zažil jsem na tenise hodně. A to že jsem potkal různé týpky, ale tohle mi fakt hlava nebere. Potlačení jakékoliv chuti sportovat i přes nezdar jen pouze z pohledu neodpovídajících výsledků vlastní ratolesti. Kam asi tato cesta směřuje? Zvlášť, když se potom neohlížíte ani na své okolí?

---

Jiří Knížek

8. února 2025