Byl jednou jeden mocný král JáJa Bohatý, který si usmyslel, že pohltí i jiná okolní království a knížectví, která jsou v sousedství jeho mocné říše a která ještě odolávala jeho vlivu. Jedním takovým královstvím, které bylo to, které nebylo zas tak moc malé, ale jeho finanční situace nebyla moc růžová i proto, že zde vládl starý král, říkejme mu On Velký I., kterého se všichni báli a nikdo se mu neopovážil odporovat. A jak tento vládce nedbal různých rad a hrozeb, stalo se mu, že najednou začal pociťovat nebezpečí z venčí své říše a také si uvědomoval, že ne všichni jeho poddaní včetně rádců a generálů nemusí býti na jeho straně v rozhodující bitvě, která by mohla nastat v budoucnosti.

Na druhou stranu si On stále nalhával, že přeci má dva své dlouholeté generály, kteří mu vyhráli mnoho velkých bitev. Díky těmto velkým vítězstvím měl pocit, že se může spolehnout na podporu jiných velkých vládců a císařů, i když věděl, že ne všichni jsou mu nakloněni. A tak se jednoho dne stalo, že se ráno probudil a celé jeho království bylo obsypáno cizími vojáky na jejichž stranu se přidali i jeho oba generálové. Jeden, ten který velel čistě mužské armádě, svým pokleknutím před JáJu Bohatého učinil ze sebe a svého mužstva vazala dobyvatele a slíbil mu, že opět bude bojovat na straně svého nového pána. To ten, který vedl do mnoha vítězných bitev široko daleko známé Amazonky, svůj hřbet ohnul ještě hlouběji. Nechal ze sebe udělat jakéhosi místodržícího, aby jako na oko vypadalo vše v pořádku, a že jediným smyslem vpádu do Onova království bylo odstranění krutovládce a nastolení lepších pořádků pro lid prostý.

A jak šel čas, tak také přišla doba prvních bitev, do kterých oba generálové byli povolání, aby odvedli opět očekávanou práci. Ani jeden z nich si neuvědomil, že za tu dobu náš JáJa upevnil svou pozici díky mnoha proradným poddaným a rádcům. A když přišla první porážka, byl to také konec velitele, který sám měl své mužstvo již značně rozhádané i kvůli problémům s vyplácením žoldu. No a potom přišla řada na generála ženské armády. Ta také utrpěla porážku, na kterou nebyla zvyklá z dob vlády Ona Velikého, a ač její velitel ve strachu o svůj post neváhal svést vinu na samotné bojovnice, nevyhnul se pomstě svého vládce, který ho ještě pár dní nechal v domnění, že o nic nešlo, a že v budoucnu bude moci vybojovat nová vítězství.

Ale již naše babičky říkávaly, že sliby jsou jenom chyby. A že panská láska po zajících skáče. Jelikož Jája nesnášel prohry a výsměch, zbavil našeho generála funkce. Ale protože jeho oblíbenost potřeboval ještě po nějakou dobu k ještě většímu posílení moci, dokonce mu namluvil, že to je pouze pro jeho dobro. Bylo, ale ne na dlouho. Když totiž již celé království bylo ovládnuto a okolní vládcové smířeni s novými pořádky, došlo i na toho, který svůj hřbet ohnul opravdu ze všech nejvíce. Každá pohádka má končit tím, že dobro zvítězí nad zlem. Ale protože žijeme v divné době a ne vše platí jako v minulosti, budeme si muset na celý závěr ještě počkat…

---

Jiří Knížek

29. května 2025