Pardubická juniorka a tradice, kterou vedení svazu ignoruje
Všichni určitě víte, co to znamená, když se řekne rodinné stříbro. Už od pradávna se rodinné klany snažily rozšiřovat svůj majetek a jeho hodnotu zvětšovat generaci po generaci. Dnes stejně jako v minulosti to platí i pro různé společnosti a spolky, které svou činností vytvářejí hodnoty často nemateriálního charakteru, ale s velkým společenským významem, založeným na dlouhodobé práci a tradici. A myslím si, že svým způsobem tímto rodinným stříbrem českého tenisu je i Pardubická juniorka. Vždy slýcháme, kdo tento tradiční turnaj dorostenců v minulosti vyhrál. A velice často to nejsou neznámá jména ve světě světového tenisu.

Dokonce se v nedávné minulosti podařilo zajistit přímo v závěrečný den přítomnost Nicka Bollettieriho, jednoho nejznámějších guru bílého sportu, který přivedl k metám nejvyšším velice mnoho světových es a každý to u něho chtěl zkusit. Určitě by tento světoznámý Američan jen tak nepřijel na kdejaký pouťák, určitě při jeho rozhodování mělo vliv i to, že moc dobře věděl, že tento podnik vyhráli hráči, které sám netrénoval, ale jejich umění velice obdivoval, což nakonec potvrdil i během několika rozhovorů přímo ve městě perníků.
A jak to bylo letos? V žádném případě se nechci zastávat exprezidenta Kaderky. Ale co si pamatuji, vždy se zúčastnil závěrečného ceremoniálu. Jednak aby osobně předal cenu vítězům a i jménem vedení svazu poděkoval sponzorům a organizátorům za uspořádání jednoho z nejstarších juniorských sportovních podniků na světě tak, jak je v civilizovaném světě běžné. Nasadil laťku, a tak stanovil určitou úroveň. A musím to opakovat stále dokola. Loni při přebírání moci předsedou Kotrbou jsme slyšeli mnoho slibů a plánů, které nás pozvednou ještě více nahoru. Tak jsem byl zvědav, jak se to odrazí právě při takové akci. Jak moc našim šéfům záleží na nové generaci, aby nastupující reprezentanty podpořili osobním setkáním a gratulací k úspěchu.
Dnes to víme všichni. Vítězi dvouhry juniorů předali ceny a gratulace zástupci organizačního výboru, sponzorů a města. Ale že by se obtěžoval někdo z tříhlavého vedení? Tak to ani náhodou. A to je ani nenapadlo, že mohli poslat třeba státního trenéra Stočese, ten ale byl zřejmě zaneprázdněn tréninkovými lekcemi svých privátních svěřenců, o kterých údajně měl prohlásit, že „je tam dostane“. Podle mě asi do profi tenisu. A protože jsem hodnocení závěrečného ceremoniálu Macha Lake Open z pohledu zástupců svazu popsal jako něco, co nemá probíhat mimo pracovní dobu lidí ze Štvanice, tak Pardubická juniorka jenom potvrzuje mou teorii o volných pátečních odpolednech.
Ale já jsem optimista a věřím, že se určitě pracuje na přímých přenosech, které nahradí anonymní vysílání TV Vista, se kterou svaz rozvázal spolupráci a tudíž nemohlo dojít na rozhovor s předsedou. Třeba by jsme se opět dozvěděli a možná i v budoucnu dozvíme, jak to vše šlape, jak byly stabilizovány procesy řízení a zajištěny peníze. (Ale ne od slibovaného sponzora). Jak to posouváme i metodicky, protože byly publikovány metodické listy. A vše s lidmi, které si předseda vybral sám, protože jestli si někdo myslí, že budou probíhat výběrka a dělat audity, tak je jenom naivní.
Vzhledem ke svému věku určitě naivní nejsem, ale očekávám, že když se má něco zlepšit, tak to má být i vidět. Ale zatím jsme toho za více než rok nové vlády moc neviděli. Spíš naopak. A musím potvrdit, že velice mnoho lidí vzpomíná na dobu minulou… A to už je k zamyšlení!!!!
Jiří Knížek
29. srpna 2025