Máme šest měsíců do voleb a předvolební vábení začíná nabírat na obrátkách. Všichni znáte to staré české přísloví: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. Je to  stále stejné a periodicky se opakující aranžmá politických stran a není to pouze naše specialita, ale všech demokratických, ale i rádoby demokratických režimů. Proto je nutné si dobře pamatovat, co vám vlastně jednotlivé partaje a jejich špičky vlastně rvou do hlavy. Hlavně si pamatovat, co vám omílali v minulém období a také, jak se vlastně chovali a co tím sledovali. Zda se nejedná pouze o nějaký kalkul ze strany „vychytralých nemakačenků“, kteří pro získání hlasů ke svému spokojenému životu jsou sto vám tvrdit, že třeba řepka je modrobílá. 

Tak to máme politiky a jejich záměr je zcela zřejmý. Ale nechápu výroky světoznámého tenisového kouče Patricka Mouratoglou, který pálí do Jakuba Menšíka pro jeho způsob hry. Nelíbí se mu prý úspěšnost prostějovského rodáka na servisu a poukazuje na jeho fyzické proporce, které momentálně představují 198 cm výšky. Je prý pro tenis velmi nelichotivé, pokud vývojem hry budou zvýhodňováni hráči vyšších postav.

A tak se prý bude tenis odvíjet pouze na úrovni servis a return. Je samozřejmé, že na jeho slova ihned zareagovali mnozí sportovní komentátoři a také bývalí hráči, kteří mu připomněli, že za dob Borise Beckera se hrálo na trávě stylem servis – volej. A to dnes neplatí ani na té nejrychlejší trávě, která se ale zpomalila. Já si myslím, že to je přirozený vývoj hry a prostě přijde doba, kdy se noví a noví hráči, kteří se budou cpát nahoru, budou muset naučit vracet servisy i z těch nejkrkolomnějších pozic. Čím více proti takovým bombarďákům budou hrát, tím rychleji se to naučí větší a větší skupina profíků. 

Ale abych se vrátil k tomu politickému úvodníku o změnách názorů. O Patrickovi všichni vědí, že jeden čas byl koučem Sereny Williams, jejíž fyzické parametry vůči ostatním hráčkám byly až strašidelné. Musím přiznat, že z osobního setkání jsem pochopil, proč mnohé hráčky nastupovaly na kurt proti americké superstar s ohromným respektem, mnohdy hraničícím se strachem. Pamatujete si, jak její kouč vždy, když Serena byla ve svízelné situaci na servisu, vystřelil ze sedačky a zaťatou pěstí kvitoval eso své svěřenkyně? Určitě se vám takové scénky musely vrýt do paměti, protože Williamska na tom v podstatě měla založenou celou hru. O dlouhých výměnách od základní čáry se v jejím podání nedalo ani trochu uvažovat. Takže Kubo, jen tak dál! A když bílý sport budeš posouvat svým stylem, tak ať tě sesadí ti, kteří přijdou s něčím ještě kvalitnějším!

---

Jiří Knížek

7. dubna 2025