Po 147 letech konec. Wimbledon bez čárových rozhodčích. Znamená to konec chybování?
Ještě dnes mám v živé paměti utkání Jimmyho Connorse na wimbledonské trávě někdy z počátku 80. let minulého století. Tehdy se americký tenista otázal rozhodčího na empiru, zda o teči sítě při podání rozhodl sám sudí nebo mu napověděl computer. Bylo to v době, kdy IT technika začala pomalu pronikat do tenisu. Wimbledon byl jedním z průkopníků, který testoval opravu servisu v elektronické formě. Uplynulo zhruba 40 let. A právě dnes tiskové agentury vydaly zprávu, že turnaj turnajů od příští sezony již nebude využívat služeb čárových rozhodčích. Zařadí se tak k dalším vrcholným podnikům ATP, které používají automatické hlášení jestřábího oka. To reaguje do jedné desetiny sekundy a zároveň bylo vyladěno k absolutní bezchybnosti.
Na dvorci už jen se sběrači a umpirem
Tím pádem nám na dvorci zůstanou pouze samotní hráči se sběrači a vrchní rozhodčí. Ale znáte to. Každý člověk dělá chyby. A v hromadě zpráv a výsledků ze sportovního prostředí, které se na člověka valí každý den, nezanikla jedna taková, až kuriózní situace. Odehrála na tisícovce ATP v Šanghaji, kdy brazilský empirový rozhodčí Carlos Bernardes obral Stana Wawrinku o fiftýn takovým způsobem, že to nikdo nerozporoval. Prostě si toho nevšiml ani jeden z hráčů. Je ale divné, že to nezaregistroval nikdo z diváků a doprovodu hráčů v jejich lóžích. Zarážející na tom všem je i jedna podobná situace z historie, kdy tentýž sudí obral Wawrinku o fiftýn na turnaji v Basileji v zápase s Roger Federerem. Opět si toho nikdo ani nepovšiml, ale na nesrovnalost upozornil až sám Federer. Odmítl vedení 40:15 na servisu, které pro něho v tu chvíli znamenalo dva matchbally.
Bez rozhodčích neznamená bez chyb
Začali jsme u techniky a skončili u lidského faktoru. V každém případě je potřeba kontrolovat obojí. Nikdy nevíte, zda v elektronickém systému něco nezahaprovalo a vše se začíná ubírat nesprávným směrem. U faktoru Sapiens Sapiens to je trošku složitější. Chybka mohla vzniknout nesoustředěním, úmyslně, nedbalostí, ale také neschopností. A my, čeští tenisté, se o takovýchto excesech bavíme a dokonce se jimi i bavíme v poslední době velice často. Nevěříte? Tak například neověřený a nedostatečně vyzkoušený způsob automatického losování turnajů jednotlivců, úroveň 1. a 2. ligy smíšených družstev dospělých, nedohrané finále Mistrovství ČR dorosteneckých smíšených družstev, kvalita míčů značky Wilson pro mistrovská utkání.
Ne že bych byl nějakým fanouškem komančů, zvláště ne těch ze země, kde zítra již bylo včera, ale jedno moudro jejich bývalého šéfa Michaila Gorbačova platí pro celý svět a každou dobu. Důvěřuj, ale prověřuj!
Jiří Knížek
9. října 2024