Celý tenisový svět si nad tím láme hlavu. Čím to je? Že ti Češi a Češky mají dlouhodobě stabilní místo na tenisové mapě. A dokonce, že v některých obdobích dominují některým kategoriím či žebříčkům. Já osobně si myslím, že se zde propojuje spousta faktorů. Ty ovlivňují vývoj a výchovu mladých nadějí. Patří sem systém turnajů, jejich pořadatelství, hodnocení jednotlivých výsledků a sestavování žebříčků jednotlivých věkových kategorií. Od osmdesátých let minulého století jsou základem pořadí bodové hodnoty z jednotlivých turnajů. Každý pořadatel je zprvu vyplňoval do předtištěných formulářů. Poté zasílal okresním zpracovatelům. Ti vše odesílali na „svaz“, kde opět docházelo k rozřazování jednotlivých dat. Pak se po skončení sezony čekalo na zpracování a vydání jednotlivých žebříčků v ročenkách a časopisech. Vzpomínáte?

S nástupem internetu došlo k digitalizaci systému a jeho zrychlení. V tu chvíli si každý, kdo měl a má přístup k internetu, mohl lehce spočítat, jak si kdo právě stojí. Kdo kolik nahrál, kolik musím vyhrát já, co to pro mě znamená, když do konce září neuhraji tolik a tolik bodů atd. V žádném případě nejsem kritik pokroku, ba naopak. Ale na druhou stranu pozoruji, jaké to strhlo šílenství za honěním bodů a výsledků za každou cenu. Dennodenně jsem v kontaktu s tenisovými rodiči, jejich svěřenci a trenéry stejně jako činovníky bílého sportu. Ve spoustě věcí mají všichni stejný názor na honbu za body, ale stále se nic nemění. A co vy?

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek