Za socíku za mnou jezdíval jeden český hokejista, který těsně před třicítkou emigroval do „zlého“ Německa, kde po skončení své hráčské kariéry využil svých dovedností z mládí a začal se živit jako tenisový trenér. Mnohokrát jsme se bavili o tom, jak to tam za železnou oponou není tak jednoduché, jak si my, kteří jsme zůstali budovat rozvinutou socialistickou společnost, představovali. 

V podstatě mi popisoval lapálie s berňákem a oficiálním výkonem své nové práce v obavě, že ho někdo z domácích starousedlíků anebo zavedených trenérů napráská. Jednou se mi svěřil, že si musí udělat licenci, tu samozřejmě zaplatit, přihlásit se k platbě daní a potom si shánět ovečky, o které je nutné náležitě pečovat, protože se v době největší slávy Borise Beckera, Stefi Graf či Michaela Sticha sice rozjel ohromný hlad po tenise, ale na druhou stranu přilákal velké množství konkurentů. A nejhorší prý byli ti, kteří měli nějaké lehčí sedavé zaměstnání a po své práci vyráželi rejžovat jako přivýdělek ke svému hlavnímu platu. Ono to je přirozené, že kde se objeví bohatý zdroj financí, tak že se o ně strhne boj. Ale ten kámoš mi říkal, že on sám má tenisovou nádeničinu jako svoji hlavní živnost pro uživení rodiny. Kdežto ti, o kterých mluvil, to měli jako doplněk, na kterém nebyli existenčně závislí.  A tak jim nevadilo pro získání dušiček podstřelit cenu za své služby a tak dostat konkurenci pod tlak. 

Nejhorší prý byli ti, co si koupili poslední model oblečení (jakéhokoliv) a raketu Puma Boris Becker. Potom rejdili po tenisových areálech a nenápadně se přichomítli k rodičům právě trénujícího žáčka, aby svým „zasvěceným“ komentářem v podstatě kritizovali výkon stávajícího trenéra a při tom rychle a „odborně odhalovali“ nedostatky mladého tenisty. A když jako doprovod vedle dvorce stála maminka, která toho o tenisu věděla asi tolik, jako já o tréninku akvabel, které ještě ke všemu zavoněl pánský parfém Dior, jenž byl samozřejmě také nezbytnou výbavou, bylo o novém trenérovi pomalu rozhodnuto. Potom už jenom zbývalo domluvit i tu lepší cenu a…a potom jenom čekat, zda se objeví noví zájemci, kteří budou hledat podle kvality na základě doporučení a hlavně porovnání výsledků již v minulosti vykonané práce.  

Mnohokrát jsem si na kamaráda vzpomněl. Protože takových individuí jsem během svého života potkal velice mnoho. A po roce 89 to bylo úplně stejné, jako na západ od Aše. Jenom s tím, že ten berňák nebyl tak výkonný, zvláště v době divokých devadesátek. A vábení fungovalo také podobným způsobem. Oblečení, raketa, parfém, chytré odborné řeči, nízká cena a sliby, jak tam to vaše dítě dostanu. Ale na druhou stranu také děti, které to přestalo po roce bavit, rozvedená manželství (ach ty parfémy)… Prostě všude život(chleba) o dvou kůrkách.

---

Jiří Knížek

11. května 2025