V jednom ze svých předešlých příspěvků jsem psal o turnajovém šílenství. To jde ruku v ruce s převážnou nepřítomností trenérů a absencí jakéhokoliv plánování turnajů s cílem k vygradování sportovní formy na té nejdůležitějí akci mladého tenisty. Během právě probíhajícího turnaje starších žáků mě jeden z tatínků oslovil s dotazem. Jak jsem to myslel, když je všeobecně známo, že jedni z mých svěřenců, měli každoročně nejvíce odehraných akcí?

Slovy fanouška Klause

Kdybych měl odpovědět slovy tenisového fanouška Václava Klause, řekl bych mu, že: “Toto je špatně položená otázka”. Ale neudělal jsem to. Dotyčnému jsem vysvětlil, že počet akcí je jedna věc. Ale druhá a to podstatná, je počet odehraných singlů za sezónu. V našem klubu Lob S.A. Bohnice pořádáme v zimě velké množství turnajů pro mládež. A dá se říci, že v zimním období děláme 2 akce každý víkend. Dnes již pod značkou Race to Wimbledon. 

Důraz na herní situace

Vzhledem k tomu, že jsem vždy byl na místě, tak jsme tyto akce volili tak, aby je hráči hráli v podstatě jako ostré sparingy. Ale s účastí trenéra. A s důrazem na herní situace, které jsme chtěli zlepšovat a posouvat tím výkonnost svěřenců.  Podle situace jsme potom posouvali regenerační a zotavovací fázi přípravy. To je také jeden z důvodů, proč se náš klub vůbec zabývá hromadným pořádáním turnajů. Právě proto, aby trenéři měli spoustu možností vidět pokroky mladých sportovců. Díky tomu získávali inspiraci do dalších tréninkových jednotek a mohli využívat čas ušetřený cestováním a přebýváním mimo domov. Je také nutné říci, že v zimním období máme dvorce s antukou i pevným povrchem. A tak si trenéři mohou zvolit varianty tréninků a vlastních turnajů tak, aby byli připraveni na ten správný vrchol minicyklu. 

Honba za body

Rozhodně se nejedná o honbu za body uhranými v domácím prostředí. Protože se zaměřujeme na pořádání turnajů kategorie C. A jak všichni víte, tak se ziskem 30 respektive 40 bodů za vítězství v singlu se do bodové skupiny hodnoty 35+ nedostanete. Pravým opakem je postup spousty jiných hráčů. Ti  s vědomím, že se hraje béčko na extrémně rychlém povrchu, nevyužijí ani jednu ze tří příležitostí formou turnaje nižší kategorie, kterou pořadatel nabízí k rozehrání. No a všichni si myslí, že vše doženou dvěma tréninky během pátečního dopoledne a podvečera před vlastním turnajem B nebo oblastního přeboru. Umíte si představit profíky s před Wimbledonem? Myslíte si, že také volí takovéto postupy?   

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek