Tak se nám nový ročník Davis Cupu pomalu rozjíždí a naši fanoušci mají opět příležitost si zafandit ve stylu staré verze, která sice byla třídenní a zápasy se hrály na tři vítězné sety, ale i tak je to přeci jenom takový balzám na duši sportovního fandy. Já sám si pamatuji výkony našich dřívějších hráčů. Ať to byl Kukal, Kodeš, Hřebec nebo Pála s Píseckým či Zedníkem. Je sice pravda, že jsme díky izolaci od vnějšího demokratického světa, kterou nám zařídili naši rudí bratři, byli hodně ochuzeni o spoustu sportovních zážitků, ale i tak se přeci jenom na obrazovkách našich tehdejších černobílých televizorů objevovaly záběry ze závodů F1 v Monte Carlu nebo závěrečné zápasy Wimbledonu či Roland Garros. Ale Davis Cup, ten byl výjimečný a dokázali jsme tehdy u bedny sedět celé dny a sledovat pro nás neznámé tváře světoznámých tenisových bohů. 

 A myslím si, že díky těmto hluboce uloženým vzpomínkám, které jsou spojeny s účastí ve finále 1975 ve švédském Göteborgu, když za seveřany nastoupil již tehdy fenomenální Björn Borg, nebo s vítězným finálovým střetnutím proti Italům, když nás k prvnímu titulu přivedl jako lídr týmu Ivan Lendl, kterému kryli záda výborní deblisté Pavel Složil s Tomášem Šmídem, který dokázal porážet i největší hvězdy tehdejšího světového žebříčku a to také tehdy potvrdil  svým triumfem proti Panattovi a prakticky odstartoval naši spanilou jízdu za první salátovou mísou, tak díky těmto vzpomínkám si čeští fanoušci vytvořili ten báječný vztah k soutěži Davis Cupu v tom formátu, jaký tady byl ve skoro stejné podobě více než 100 let.

Také vím, jak nám fanouškům bylo smutno v období normalizace, kdy jsme měli jako společný stát Čechů a Slováků dva opravdu výborné singlisty, kteří ale díky politické nekompromisnosti komančů prakticky nemohli spolu přidat další tituly. A tak jsme sledovali někdy až marný boj Miloše Mečíře baz Ivana „Hrozného“, kterého ale vhodně doplňovali buď Milan Šrejber nebo Karel Nováček. Tak i tak jsme vždy drželi palce a hltali každý úder a tleskali po každém winneru, i když jsme v té době končili často v semifinále na raketách Švédů či Němců. 

To, že po roce 1989 se svět změnil a člověk mohl cestovat a hlavně se dívat v telce na cokoliv, již hluboce zakořeněný vztah k DC nezničilo. Spíše naopak. Přišli šampioni nové doby, kteří pro již samostatné Česko vybojovali další triumfy a snad všechny fandy u nás bolestně zasáhla změna, kterou nám připravila skupina investorů kolem španělského fotbalisty. Proto jsem rád, že lidé mají o tuto soutěž stále zájem a jen doufám, že  opět zvítězí zdravý rozum a boje o salátovou mísu budou opět probíhat v té formě, jakou jsme my všichni v Česku milovali.

---

Jiří Knížek

31. ledna 2025