Stále mám v plné paměti dobu, kdy se zápasy 2. ligy smíšených družstev hrály jako dvoudenní akce. Jedničky týmů hrály s dvojkami a trojky se čtyřkami. Druhý den se to srovnalo a hráli klasiku pozice jedna proti sobě stejně jako dvojky, trojky a čtyřky.  Také si ale pamatuji, jak před začátkem soutěží proběhlo v Praze slavnostní VEŘEJNÉ losování ohledně nasazení do skupin a pořadí jednotlivých utkání. Prostě to mělo i jakousi společensko-sportovní úroveň. 

Chybí důstojnost i prestiž

A co dnes? Je pravda, že snížení počtu zápasů z 18 na 9 šlo vstříc době. Ale to je tak asi vše, co mohu pozitivního napsat o vývoji této soutěže. Jednak nikdo s účastníky ligy plošně neprobíral zařazení jednotlivých klubů do skupin, a jestli někdo takový podobné diskuze byl přítomen, tak musel být opravdu blízko vedení 2. ligy.  V podstatě jsem se utvrdil v názoru, že investovat finanční prostředky a čas do tohoto druhu soutěže dospělých je zcela zbytečné. To, že sháníte hráče na hostování jenom proto, aby se váš tým zachránil  v nabité pražské skupině, klub stojí nemalé finanční prostředky. A přiznejme si. Co to přinese? Zcela nic. Liga nemá generálního sponzora, svaz nijak zúčastněný oddíl nepodporuje a nakonec to pokladníka stojí i více než 150 tisíc za sezonu. A jakási prestiž? Kdepak, vždyť svaz ani na konci sezony není schopen na svém webu zveřejnit nějakou důstojnou formou vítěze skupin. Podle mě zveřejnění oprávněných účastníků 2. ligy na novou sezonu opravdu skoro nikdo nehledá. 

Hráči raději jezdí Německo

Další položkou v této problematice jsou hráči, kteří raději „jezdí“ Německo či Rakousko. Svoji účast na lize odsouvají podle toho, jak jsou potřeba za hranicemi. Nakonec s nimi i souhlasím, vše je o ekonomice. Kluci i holky si těch pár éček chtějí vydělat. Ale místo toho, aby zde byl určitý stimul za strany svazu, aby ti mladí, co „mají na to“ hrát za cizí měnu, hráli raději zde mezi sebou, nebo se utkávali se starými pardály, kteří se vrátili ze světa, tak ten tady vůbec neexistuje. A opět se vrátím do prvního odstavce. Kdyby totiž soutěž 2. ligy dospělých tu odpovídající úroveň měla, tak by ČTS neměl problém získat sponzory a tak kluby a hráče podpořit. Zvláště, když se pyšníme výsledky našich hráčů v zahraničí. 

No a co s těmi ušetřenými penězi a časem? Jednoduše je investujeme do projektů naší Lob Money Tour, která zahrnuje turnaje dospělých v kategoriích C, tak i mládeže v rámci Race to Wimbledon. Vše s neobvyklými finančními odměnami, které jsou vysoko nad průměrem nejlépe dotovaných A-ček. Raději zajistíme finance do soutěže, kde hráči mají možnost vyhrát určitý obnos. Ale až po odpovídajícím výkonu a výsledku. Ne, že dvakrát na ligu jedu, ale potom se mi to „nehodí“. A u mládeže, tak tam to je zcela samozřejmé. Pokud nebudeme podporovat široký zájem dětí hrát závodně tenis, tak nám ve světě dlouho tleskat nebudou.

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek

15. srpna 2024