Dnes jsem byl nucen jet po dlouhé době MHD v Praze. Takže nejprve do autobusu, potom pár stanic metro a nakonec tramvají, jak říkají Moravané šalinó. Už mě ani nepřekvapilo, kolik lidí sedí na sedačce či dokonce stojí a stále drží v ruce mobil a zírají na display. Já vím, že si řeknete, že ten Knížek spadl z višně a popisuje tady zcela normální situaci. Ale mě to přivedlo k zamyšlení nad tím, že když se hrají tenisové turnaje, a je jedno zda to jsou akce mládeže  či dospělých, pohled do klubovny je v podstatě úplně stejný jako při pohledu na spolucestující v hromadných dopravních prostředcích. Jenže ti cestující si krátí volný čas, který v tu chvíli nejde jinak využít, pokud si k vám nesedne zvědavá sousedka či neodbytný známý z mládí a nevyzvídají novinky z vašeho okolí či dokonce spustí nekonečný vodopád svých životních story.

Přípravu na zápas hráči podceňují

Ale při čekání na svůj zápas by se měl hráč na své vystoupení řádně připravit. To znamená rozcvičit, protáhnout, rozběhat, najíst a napít. Zvláštní je, že spousta rodičů, kteří své ratolesti doprovázejí po turnajích kolikrát ani nepřijedou k utkání včas a údaj NB považují jako dobu příjezdu do areálu. Takže se často stává, že hráč běží z parkovitě na kurt a ti hodně odvážní si dokonce ještě na poslední chvíli vytáhnou švihadlo, aby předvedli něco z repertoáru vlastního náhledu na přípravu k utkání.

Sledování mobilu unavuje

Věřím tomu, že trenéři svým ovečkám vysvětlují, co by zhruba 40 minut před nástupem měli udělat. Ale je očividné, že velká skupina rodičů tomu nevěnuje moc velkou pozornost. A potom mě ani neudivuje, že se v klubovně během turnaje vytvářejí hloučky a nebo alespoň dvojičky a všichni zírají do mobilů. Ale to není doba jako u cestujících, zde je možnost čas efektivně využít. Dospělí to většinou nechávají být. Určitě si o škodlivosti dlouhodobého hledění na obrazovku všichni přečetli nejeden článek, ale stejně to nepomáhá. Je to škoda, protože tato „civilizační choroba“ všem bez rozdílu snižuje koncentraci a přibližuje únavu. Ale to vědí všichni.

Tak potom nechápu proč to tak je? Vždyť rodiče utrácejí nemalé peníze za trenéry, protože chtějí, aby dítko bylo co nejlepší ve srovnání se svými vrstevníky. A najednou, když potomek může získat určitou výhodu, protože dodrží v podstatě jakási hygienická pravidla, je rodičům vše jedno. Protože to dělají ostatní, tak to asi nikdo neřeší. 

---

Jiří Knížek

29. října 2024