Dnes po ránu na mne při prohlížení Facebooku vyskočil Reel. Asi tak pětiletý chlapeček tam pálí jeden bekhend jednoruč s horní rotací za druhým. A dokument sbírá také jeden Like za druhým, myslím že jich tam bylo necelé 3 tisíce. Jako ukázka schopností malého černouška (ano čtete správně, malé „č“ a potom „u“ je ve slově také na svém místě) to je sice hezké. Ale podle mne jako motivace rodičů, že jejich dítě bude hrát jednoručák. Protože si vzpomínají na doby svého mládí. Tehdy to hrálo spousta hráčů a hráček, to je špatná cesta.

Učebnice tenisu – Federerův bekhend

Několikrát jsem se na toto téma s některými tenisovými romantiky bavil. Ti mi jako jeden z argumentů uváděli Rogera Federera. Ano, byl to vynikající hráč, který se nesmazatelně zapsal do historie tenisu. A patří mezi 3 největší sběratele Grand Slamových titulů. Na druhou stranu je nutno dodat, že takový hráč se nerodí každý rok, ani každé desetiletí. A nad to se tenis jako hra vyvíjí směrem k rychlosti a agresivitě. Takže já osobně si myslím, že hráč, který by jako jednoručák měl vyhrát více jak čtyři turnaje velké čtyřky, se již nikdy nenarodí. 

Čopovaný bekhend v repertoáru mladých chybí

Na druhou stranu mě ale zaráží jedna věc. Je velice málo hráčů, kteří již od svých prvních turnajů velice málo používají čopovaný bekhend jednoruč. Jak jsem vypozoroval, kolikrát jej ani netrénují nebo se snaží používat jakýsi hybrid čopovaného bekhendu obouruč. Přitom slajsovaný bekhend jednoruč je z hlediska využitelnosti v moderním mužském i ženském tenise velice účinným prostředkem. Jak v obraně tak i v útoku. Nevím zda hlavním, ale jedním z důležitých faktorů proč děti tuto techniku netrénují je podle mě honba za body. A snaha co nejvíce odhitovat od základní čáry.

Místo toho, aby se věnovali založení kompletní série tenisových úderů. Z toho pak také ale vyplývá špatná či znatelně zanedbaná technika bekhendových volejů jednoruč, které se nemohou opřít o zvládnutí citu pro míč z bekhendové strany. Tím myslím klasické voleje, kdežto u dnes tak populárních drive volejů je držení obouruč samozřejmé.

A právě v přechodu do dorosteneckých kategorií je jasně vidět, kdo prošel žákovskými léty díky objemům hodin a kdo se snažil vybudovat širokou základnu svých schopností. Říkejme tomu například úderový rejstřík. Zde mi skoro u všech hráčů, až na výjimky schází využití čopovaného forhendu. Úderu, který tak hojně využívali Pate Sampras či Stefi Graff. A který je dovedl k mnoha titulům právě na rychlých površích. Vzhledem k jednou již zmíněném faktu, že tenis jde do rychlosti a agresivity, si myslím, že tento druh tenisové činnosti přijde opět do popředí. A ne jen do módy.

---

Jiří Knížek

22. září 2024