Oba semifinálové sobotní zápasy našich mladých zástupců na profesionálních okruzích ATP potažmo WTA měly společné dvě věci. Tou první byly výhry Jiřího Lehečky v Bruselu nad francouzským bombarďákem Giovanni Mpetshi Perricardem a tenisové komety posledních dní Terezy Valentové nad Jaqueline Cristianovou v Osace. A tou druhou bylo chování poražených soupeřů vůči okolí ihned po utkání. Francouz rodákovi z Mladé Boleslavi kvapně podal ruku , naházel rakety do bagu a aniž by se pozdravil s malými fanoušky žadonícími o podpis na bigball, odešel do útrob haly. Na druhé straně naší planety se odehrála pro změnu scénka, kdy Tereza po proměněném mečbolu projevila nadšení směrem ke svému týmu a její soupeřka svoji frustraci zase tím, že na vítězku vůbec nepočkala u sítě. Prostě šla rovnou k empirové rozhodčí, podala jí ruku a při cestě ke své lavičce jen tak v rychlosti si odbyla podání ruky se svojí přemožitelkou. 

Nedávno jsem v jednou článku narážel na to, že já osobně nefandím za každou cenu hráčům, kteří pocházejí z naší země. Prostě fandím těm, kteří mě zaujali svojí hrou a také vystupováním vůči soupeřům, divákům a rozhodčím. Hodně mladých tenistů si myslí, že na tom nezáleží a že rozhodují pouze výsledky na dvorci. Ale opak je pravdou a s přibývajícími léty na to určitě přijdou všichni. Určitě se setkají s reakcemi na své postoje ze strany publika, novinářů, ale také, a to je dost podstatné, ze strany sponzorů a pořadatelů turnajů.  

Každý je ale z jiného těsta. Někomu negativní vnímání jeho osobnosti okolím nevadí a vystačí si s tím, co mají. Ale pouze ti hráči, kteří chtějí dojít co nejdál a sbírat triumfy a s tím vydělávat zajímavé peníze, ti na sobě pracují i po této stránce, která je nedílnou součástí osobnosti každého sportovce. Stejně jako fyzická zdatnost, herní dovednosti. A protože oba naše mladé členy nastupující tenisové generace znám osobně z turnajů, kterých se u nás zúčastnili a několikrát jsem se mohl přesvědčit o jejich kvalitách, tak jim držím palce. Aby právě oni dva vydrželi na té náročné, ale jistě nádherné tenisové pouti co nejdéle a přitom došli co nejdále. Jen aby si to nějakou ulítlou reakcí nezkazili, jako se to v minulosti stalo nejednomu profíkovi i z první světové desítky. 

---

Jiří Knížek

18. října 2025