Jako slávista jsem od našeho bývalého hráče, který to svou pílí a pracovitostí dotáhl až do širšího kádru rudých z Letné, obdržel lístek na utkání Ligy mistrů. Včera měla Sparta aspoň trochu svým fans naznačit, že s nepřízní osudu bojuje. A nechce se pouze nechat unášet realitou dnešních dnů. Když jsem se ale ke konci první půle zvedl a šel si raději koupit vyhlášené pálivé cigáro s cibulkou, abych nemusel stát v nekonečné frontě, všiml jsem si tak trochu nechápavých pohledů z řad známých a příbuzných hráčů domácích, kteří asi nechápali, proč odcházím. Jenže než jsem došel na konec tribuny, houpal se ve sparťanské síti již druhý fík. A já jsem nakonec do fronty na rychlé občerstvení dorazil ve společnosti mnoha mých sousedů ze sektoru.

V tu chvíli jsem si říkal jen jedno. No jo hoši, žádný strom neroste do nebe při vzpomínce na poslední derby hrané letos z jara na tomtéž stadionu. Včerejší konečný výsledek 6:0 nakonec nabídl odpovídající numerické zhodnocení výkonů obou celků. Ale také oslí můstek ke srovnání se situací v tenisovém hnutí.

Kaderka s Fléglem si také mysleli, že bude stačit třeba jenom posílat fotografie z přebírání vítězných trofejí místo zodpovědného vyúčtování podpory a grantů. A tak to máte se vším. Když něco dokážete a posunete se o nějaký ten stupínek výše, neznamená to, že můžete přestat na sobě pracovat. Ba naopak. Musíte ještě přidat, aby jste se v té vyšší lize neztratili nebo neztrapnili. A hlavně neztratit pokoru. 

Když totiž potom uděláte změny, která jakoby vypadají, že jsou cestou k lepším zítřkům, stejně jako na Letné fantastický úvod sezony, může se vám to zvrhnout a nakonec budete vypískání při odchodu ze své arény.

---

Jiří Knížek

27. listopadu 2024