Ve svém posledním příspěvku jsem nadhodil téma změny chování tenistů, jejich rodičů a nakonec i trenérů ohledně výběru turnajů a honby za body. Nejvíce mě zaráží fakt, že když jsme se svými svěřenci také cestovali, málokdy jsem zaznamenal pravidelnou!!! přítomnost trenérů. Kolikrát jsem si říkal, že když jsem působil jako trenér ledního hokeje, tak jak by to asi vypadalo, kdybych používal stejný vzorec chování? V pátek, po posledním tréninku, bych chlapcům řekl asi toto. OK, tak zítra jedete na Spartu, tak tam neudělejte ostudu a v pondělí ráno se vidíme. V pondělí ráno: Tak hoši, jak to proběhlo? Že jste po dvou třetinách prohrávali o gól, ale byli jste lepší? Co?…dva fíky z ofsajdu, které rozhodčí jako neviděl? Aha, tak jedem. Dva bazény na rozbruslení a…

Nepřipomíná vám to něco? Tak co? 2 : 6; 4 : 6 s pátou nasazenou? Ale většina her přes shody? Ok, tak jedem, začneme forhendem křížem…!

I dnes, když po turnajích necestuji, ale pořádáme v našem klubu přes čtyřicet akcí za rok, tak slyším podobné nářky rodičů. Myslíte, že i chování vás rodičů přispívá k dané situaci? A co to začít nějak řešit? Vždyť i pro trenéra je velkou inspirací, pro samotnou tréninkovou jednotku, přizpůsobení náplně tréninku. Pro hráče zase příjemná změna stereotypu. A v neposlední řadě i usměrnění výkonnosti samotného hráče.

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek