4. srpna má svátek Dominik a Dominika. Narozeniny slaví Barack Obama, slavila Královna Matka a vedle spousty dalších lidí také moje maličkost. Ráno si říkám, tak turnaj B starších žáků pokročil do závěrečných kol, možná přijde nějaká přeháňka, ale bude pohoda. Dokonce to probíhalo vše v pohodě, super hráči a rodiče bez hádek. Kurty nakropené po vydatném dešti, ale hrajeme. Než zvednu telefon a na druhé straně „drátu” se ozve nepříjemný hlas. Jakože proč nemáme rezervační systém na objednání kurtů, protože dotyčná si chce jít zahrát a nikde si to nemůže zablokovat. A co že to je za bordel, že jsme v podstatě veřejná služba a bereme dotace od státu a jsme neziskovka, která tady parazituje…

Raději tréninkové skupinky než hobbíci

Když jsem dámě vysvětloval, že dnes kurt určitě nemáme z důvodu probíhajícího turnaje a blokace dvorců na tréninky, byl jsem přerušen další salvou urážek a hovor jsem urychleně ukončil. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to vlastně děláme správně. Raději budeme organizovat dětem tréninky, mistrovská utkání a turnaje. Než abychom byli vydáváni napospas poloanonymním zájemcům o pronájem, kteří si vzpomenou jednou za dva roky. A právě ve chvíli, kdy není volno nikde jinde a nebo si nás náhodou vyberou v momentě, když nemají “do čeho píchnout”. Raději vytvoříme podmínky trenérům, kteří si vytvářejí své tréninkové skupinky a kteří chtějí spolupracovat s jinými kouči při organizaci sparingových utkání. Vlastně i z tohoto důvodu organizujeme série turnajů pro mládež. A nabízíme všem zájemcům volné permice.

Cílem je, aby děti sportovaly

Hlavním cílem je, aby děti sportovaly. Společně navazovaly  přátelství a tenisový areál byl stále plný pohybujících se adolescentů.  Někteří z čtenářů namítnou, že důležitá je ekonomika a udržitelnost projektu. A já s nimi i souhlasím. Ale vzhledem k tomu, že v našem areálu působíme již od roku 2001 a nikdy jsme rezervační systém nepoužívali, troufám si říci, že se stále jako klub rozvíjíme. To, že nejedeme čistou komerci za každou cenu, nás nijak zvlášť neomezuje. Dokonce si troufám říci, že jdeme stále vpřed a ohlasy na naši práci jsou pozitivní. Dokonce mi přináší uspokojení, vzpomenu-li si, kdo všechno v našem klubu působil či hrál turnaje nebo mistrovská utkání. Ať to jsou sestry Fruhvirtovy, Nikola Bartůňková, Káťa Alexandrova, Jirka Lehečka, Zarja Dias a další.

Rozhodně to jsou příjemnější vzpomínky, než na dnešní den, který člověku umí zkazit jeden prudič. A teď si vezměte, že takový člověk se kolikrát ani neumí postavit k úderu. A začne na celý areál ječet, že mu to zase „odskočilo” a on zkazil bekhend. Vlastně jsem rád, že jsme víkend strávili s partou příjemných lidí a turnaj si užili.  Takže slovy „klasika”: “A a  a  a,  tak to má být!”

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek