Říká se, že „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Já jsem nad tímto příslovím mnohokrát přemýšlel, jak to je vlastně myšleno. Jakože dvakrát nemůžeš vlézt do Vltavy nebo do Labe? To by asi byl z pohledu tohoto rčení nesmysl. Tak jsem si to vyložil tak, že když voda teče, tak se nikdy neopakuje stejný okamžik. A to by asi tak dávalo smysl v tom směru, že dvakrát můžeš udělat stejnou věc, a pokaždé to je jiné. A platí to i pro nějaké ty chybičky, i když zase známe pořekadlo, že prý chybami se člověk učí. Tak nevím, zda to platí pro všechny, ale tento týden jsem se přesvědčil, že někteří lidé jsou k neustále se opakujícím chybám přímo náchylní.

Před pár lety k nám do klubu přišel jeden tatík se synkem, kterého měl v kočárku a že prý jde fandit jednomu svému kámošovi. A protože zápasy jeho kamaráda byly trošku delší, tak to samozřejmě vyžadovalo i občerstvení, které si dotyčný bral na účet, který měl zaplatit při odchodu a jako pojistku nám u baru nechal kočárek. Uplynulo několik hodin, já jdu ven a co nevidím. Na kurtech dohráno, hráči nikde a i ten fanoušek s dítětem také fuč. Ale kočárek nám stál stále u baru! Musím zdůraznit, že hodnota toho kočárku byla mnohonásobně vyšší než nezaplacená útrata. Proto volám na číslo našeho tenisty, kde jsou a zda něco nepostrádají. O ničem nevěděl a volá proto i tomu svému fandovi a představte si, že ten právě přijel domů a vůbec mu prý také nic nechybělo. Až když se prý zeptala manželka, tak zjistil jak se věci mají…

No a ve čtrvtek opět vejde do klubovny tentýž zapomnětlivec a objednává si drink s tím, že jde fandit. Říkám mu, zda není ten a ten a on na to, že jo a že to je fakt sranda a že pro jistotu dá zálohu na baru, kdyby náhodou zase na něco zapomněl. A opakuje se opět stejný scénář. Delší pobyt, pár drinků a já koukám, že chlapi jsou najednou oba pryč i s dítětem. Ano, s tím, které tenkrát přivezl v tom kočárku. Jdu do klubovny, spočítám útratu a hned volám zase našemu tenistovi, že jsou pryč a zda něco nezapomněli. Myslím tím doplatit. A slyším pouze hurónský smích a slova, že to snad není možný…

Rozhodně nešlo o žádnou závratnou částku, na které by závisel život a vždy je následující den vše vyrovnáno. Ale vidíte, že s tou řekou to nějak souvisí. Anebo taky je možné, že tatínkové, kteří mají hlídat své ratolesti při pobytu v tenisovém areálu, jsou vystaveni zvláštním silám, které ovlivňují jejich chování. Protože jsem si několikrát všiml, že se dokonce stalo to, že hlava rodiny nepoznala své vlastní dítě.

Jednou se jeden domníval, že to dítě za oknem je jeho syn a druhý zase nepoznal svého vlastního synka, který si po pár minutách sundal kšiltovku. Ale abychom vše naházeli jenom na pány tvorstva. Vrcholem, a asi nepřekonatelným, byla jedna babička, která na tenis přijela se třemi vnoučaty, ale odjela pouze se dvěma. Jednoduše to nejmladší u nás zapomněla. Prostě, tenis je krásný sport, který má své neodolatelné kouzlo, které vám může úplně pomotat hlavu. Něco jako když se zamilujete. A platí to pro muže i pro ženy, pro mladé i starší, prostě pro všechny!

---

Jiří Knížek

1. června 2025