Tak Slavie nám nakonec do Ligy mistrů nepostoupila. I když k tomu měla opravdu blizoučko. Jako Slávistovi mi nezbývá než popřát Spartě co nejvíce úspěchů v milionářské soutěži. A držet palce a podporovat sešívané v bojích Evropské ligy. Stejně jako ve včerejším utkání s francouzským Lille. Musím zde ještě vyzdvihnout neskutečnou atmosféru fotbalového utkání včetně prvních okamžiků po odpískání konce, kdy červenobílí popadali na trávník a i přes vyřazení z LM jim celý Eden aplaudoval. Prostě super zážitek pro všechny (včetně mě), kdo byli u toho přímo v kotli.

Nejdřív Slavie potom Macháč

Z té atmosféry jsem byl tak nadšený, že jsem si ještě dnes musel utkání Slavie – Lille pustit ze záznamu v televizi. Ale znáte to, dostanete do ruky ovladač a nedá vám to, aby jste si nepřecvakli na jiný kanál. A mám i štěstí, protože jsem chytil utkání Tomáše Macháče proti Sebastianovi Kordovi právě v momentě, kdy Tomáš začal celý průběh utkání obracet ve svůj prospěch a z 1:4 v prvním to dotáhl na vítězství tři nula na sety. Takže i zde zážitek. Ale při tom všem jsem si stačil všimnout, že US Open se neustále posouvá dopředu a jasně dává najevo, že využívání nejmodernějších technologií má své neoddiskutovatelné místo ve sportu.

Obavy byly zbytečné

Zvláště když se jedná o ty nejprestižnější turnaje a zápasy. Automatické hlášení autů bez fyzické přítomnosti čárových rozhodčí je tak rychlé, že si člověk ještě neuvědomil, že míč je mimo a počítač již hlásí chybu a své rozhodnutí zobrazuje na led obrazovce, kterou je celý ovál okolo kurtu. Hráči i diváci mají možnost sledovat ze záznamu zpomalené vybrané partie z výměn a samozřejmě je zde i reklama. A vedle toho všeho lze zaznamenat i rychlost podání či čas, který zbývá do provedení servisu podávajícím hráčem. Pamatujete si, kolik okolo tohoto posledního údaje bylo řečí? Že to nepůjde stihnout, že to sníží kvalitu hry, že hrozí zranění a také prý nebude čas na utření obličeje a rukou.

Zdravý rozum

A ejhle. Ono to jde, vše se stíhá a i ty největší hvězdy musí dodržovat pravidla hry. A hlavně, diváci na tom vydělali. Zápasy se zbytečně neprotahují utíráním si nosu, rovnáním vlasů za ucho či povytahování spodek. Ale jaký to je kontrast se zmíněným fotbalem! Tam se neustále zdržuje ať při rozehrávání míčů či při střídání. Filmování a válení se při lehkých dotycích soupeře jsou kapitolou sami o sobě. A vidíte, nejbohatší a nejmocnější sportovní organizace na planetě neumí napsat pravidla tak, aby k nešvarům, které nakonec ochuzují diváky o zážitek a snaží se všemi způsoby ovlivňovat průběh hry, zabránila i s použitím nejmodernější techniky a někdy i zdravého rozumu.

Jedním z argumentů FIFA je, že všude nemohou mít časomíru?! a další vymoženosti. To tenisté vědí také a dokáží odehrát svůj zápas v podmínkách turnajů Grand Slamu. A na druhou stranu, na turnaji nejnižší kategorie, kde si hráči pískají auty sami a používají právě ten zdravý rozum. Nic není bez chyb a vždy se najde nějaký problém. Ale jsem rád, že tenis se snaží riziko chyb minimalizovat a tím odporovat výroku jednoho mého známého, který tvrdí, že když není spravedlnost v životě, tak proč by měla být zrovna ve sportu. 

___________________________________

Jiří Knížek

29. srpna 2024