Nedávno jsem se bavil s jedním našim bývalým reprezentantem v kopané o tom, co si myslí o komentátorech fotbalových utkání a konkrétně české reprezentace. Předtím, než jsem dostal odpověď jsem mu sdělil ale svůj názor. Že mám dojem, jakoby muži za mikrofonem měli dokonce očividnou radost z toho že to nejde. A že čím větší trápení to je, tím více se ve svých škodolibých komentářích vyžívají za přímé podpory jednoho nejmenovaného „odborníka”! Představte si, že se mnou souhlasil s dovětkem, že nerozumí tomu, proč to tito lidé dělají. 

Vidíte, i člověk který se celý dosavadní život věnoval kopané a jako profesionál poznal nejednu zemi, nerozumí tomu, proč u nás v české kotlině pracovníci médií mají radost z neúspěchu. A abych na to navázal, tak musím pokračovat v citaci dnešních několika sportovních plátků. Například:

Starší ze sester v propasti. Fruhvirtovou shodila na dno vysloužilá desítka

Hned pod titulkem čtenářům hrnou info o tom jak „vysloužilá” je hráčka, která nedávno oslavila třicáté první narozeniny. Že byla v minulosti jednou z nejlepších deblistek. Prostě to je tenis. A jak tenisté říkají Mladenovič má na Lindu číslo. Porazila ji potřetí za sebou, ale vždy po vyrovnaných zápasech na tři sety. Nezapomínejme, že sice starší ze sester Fruhvirtových, ale teprve devatenáctiletá slečna, je teprve na počátku kariéry. Sama Linda ví nejlépe, kde ji tlačí bota. A určitě to ví i její nejbližší okolí. Ale myslím si, že není důvod se světu svěřovat úplně se všemi osobními trably či těžkostmi. Rozhodně ale mladému člověku nepomůže vytváření takového mediálního tlaku. Jen tak na připomenutí.

Pamatujete na Lendla?

Pamatujete, jak se Ivan Lendl těžko probojovával do špičky? Jaká úskalí při postupu mezi nejlepší musela překonat náctiletá Martina Navrátilová? A to se jejich sportovní kariery začaly rozvíjet v 70. potažmo 80. letech, kdy konkurence zdaleka nebyla tak obrovská a v tenise se netočily takové peníze jak na prize money, tak za reklamní smlouvy! Minulý týden prohrál božský Carlos Alcaraz se sedmatřicetiletým Gaëlem Monfilsem, a nic. Prostě se to stane! I bývalá světová jednička, které je lehce přes dvacet může prohrát a prohrává.

Někdo se dočká dříve, někdo později

V tenise se pohybuji hodně dlouho, a věřte, že všem hráčům, kteří celý život dřou a lopotí se za úspěchem, který jim často zajišťuje klidné období života, který přijde po konci kariery, tak těm všem držím palce a přeji úspěch. Někdo se ho dočká dříve, někdo na svůj vrchol dorazí později. Jednou to je absolutní vrchol, jindy výsledky nejsou tak výrazné. Ale věřte, že všichni dělají co je v jejich silách. A právě proto, že jsem již něco v tenise zažil, vím, že i mezi tenisty jsou nepřející jedinci, kteří po takovémto každém zaváhání, či nevýrazném období, vyrazí do diskuzních fór, ať veřejných a kolikrát i anonymně, nebo takovýchto povídaček u kávičky či nad sklenkou dobře vychlazeného moku. 

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Proto držme palce všem tenistkám, které známe kolikrát z osobního setkání či jen pouze z televizní obrazovky. Právě v těchto chvílích bylo zveřejněno nasazení nejlepších hráček na US Open. A hned výrazný titulek o ústupu ze slávy. Loni 6 nasazených, letos jedna. Ale když náhodou některá z těch nenasazených dokráčí daleko či dokonce do finále, to bude zase „chytrejch”!  Ale všichni, kdo čtou tyto články si musí uvědomit, že to je sport, a že „Jednou jsi dole a jednou nahoře”. Tak to těm našim holkám neznepříjemňujte! A nad takovýmito komentáři mávněte rukou. Hlavně netvrďte, že jste to věděli!

_______________________________________________________

Jiří Knížek

20. srpna 2024