Je to tady. Ano, stejně jako každý rok se nám na kalendáři objevilo datum, kdy má svátek Pavlína. Přesně tak, máme poslední srpnový den a prázdniny končí. A tím se nám chýlí ke konci i letošní tenisová sezona, která má před sebou posledních 5 víkendů. A jak jsem psal v jednom příspěvku z počátku léta, turnajové šílenství se blíží ke konci. Pro hráče, jejich rodiče a trenéry nastane den zúčtování v podobě žebříčků. Někdo bude zklamaný, někdo naopak velice spokojený. Jiný si vše nechá přepočítat. Ale v každém případě se během těchto dní spousta věcí začíná připravovat na sezonu příští. Jednou z věcí, a to dosti podstatnou, je naplánování tréninků v zimním období. A musím přiznat, že k napsání tohoto článku mě přivedl telefonát z dnešního rána. Dotyčný tazatel – trenér, se chtěl informovat na možnost rezervace většího množství hodin na celou sezónu. S jednou podmínkou. Měl zájem pouze o povrch Bergo.

Bergo? Tak jde to na něm nebo nejde?

Vzhledem k faktu, že v našem areálu provozujeme přetlakové haly na 8 dvorcích a z toho jich je pouze 5 na poptávaném plastu švédského výrobce, tak jsem mu sdělil, že mě sice jeho zájem těší, ale že právě v této chvíli mu nemohu na 100% nic slíbit, protože jsme vázáni nějakými gentlemanskými dohodami z minulé sezony. Tak to zmíněného pána asi trochu překvapilo. Protože použil argument, že Bergo je neoblíbený povrch a že na něm nikdo nechce hrát. To jsem mu nerozporoval, ale také jsem mu řekl, že když děláme turnaj pro dospělé s dotací 170 000 korun, tak máme plného pavouka. A vůbec nevadí, že to je „pouze” céčko. Dokonce nemusíme řešit žádné nářky na téma, že to nejde. Ano, právě od těch mládežnických kategorií, kdy si  hráči stěžují, že to je moc rychlé. Ale před turnajem si zatrénovat nikdo nepřijel ani jednou, někteří možná tak hodinku.

Trénink na různých površích

 „Neumím si představit, že by do Wimbledonu odcestoval hráč, který trénuje na antuce nebo pomalém betonu a neodehrál by ani jeden přípravný turnaj a k tomu neodtrénoval nějaké hodiny na trávě. To byla reakce na moji výtku k přístupu mnoha mladých hráčů a trenérů. Nakonec jsme se dohodli na jakémsi kompromisu ohledně rezervace. Ale shodli jsme se na důležitosti tréninku a učení se tenisu na všech površích. Tak, aby hráč nebyl odkázán pouze na jeden a tím mu nebyla nijak omezena možnost bodových zisků z turnajů. Pokud je tato část jeho sportovní činnosti na předním místě,  tak je to z jeho hlediska i velmi bolestivé a zároveň to hráče limituje v rozvoji jeho herních schopností a růstu výkonnosti během jeho celé budoucí kariéry.

 Je zřejmé, že ne každý trenér uznává pouze ten povrch, na kterém sám trénuje. A není konzervativní. A odmítá vše jiné, aby se náhodou neobjevily nedostatky ve hře jeho svěřence pramenící ze stereotypních návyků vzniklých z forem tréninku. Jen doufám, že takových profesionálů, kteří svým i kolikrát devítiletým dětem tvrdí, že Bergo je na ně moc rychlé, je minimum. A v budoucnu jich bude co nejméně. Zeptejte se například Bohdana Ulihracha či Petra Pály, na jakých površích hráli oni? Parkety, Nisaplast, beton-gumové dlaždice, asfalt. A že jsou to ročníky, které mají od dnešních svěřenců velký časový odstup? Tak potom si přečtěte v jakých podmínkách trénoval Nadal. A to už se s dnešními budoucími hvězdičkami srovnávat dá, že?

__________________

Jiří Knížek

31. srpna 2024