Po pravdě se přiznám, že jsem dnes do poslední chvíle nevěděl o čem napsat dnešní příspěvek. Ale vzpomněl jsem si při pohledu na nově vydané žebříčky na jednu bývalou hráčku, která ve svých 12 – 14 letech patřila mezi 20 – 30 ti bodové hráče. Jenže rodiče se domnívali, že jejich holčička má určitě na víc, než ukazují právě ty kolikrát proklínané rankingy. Velice často jsem slýchával takové názory, že vrstevnice jenom pinkají, že se utkává se stále stejnými soupeřkami a že ve světě to je prostě jiný kafe. Určitě jste se se stejnými  výlevy setkali také a svým způsobem je na tomto popisu hodně pravdy.

Je nutné si přiznat, že když se hráč neumí popasovat s domácí konkurencí a zamýšlí na své umístění v těch nejvyšších patrech, tak je nutné si položit otázku, jak je to možné, že se neumí vyrovnat s určitým herním stylem a naopak diktovat tempo a způsob hry. Přeci, když na to mám a mám k tomu pocit, že vrstevníci či vrstevnice mě jenom upinkají, tak mám možnost hrát ve vyšší věkové kategorii a s těmi „svými“ se utkávat pouze na těch lépe hodnocených turnajích.

Já osobně jsem ještě toho názoru, že není zase tolik na škodu si několikrát za sezonu zahrát s nějakým tím údržbářem. Protože se stejně hráč musí naučit trpělivosti jak v jednotlivých úderech, tak v gamech i v celém utkání. No a řekněte, seženete za 500 Kč sparing, aby jste někomu řekli: hele, pojď mi nahazovat a každý míček dobíhej, jako by ti šlo o život. Prostě neseženete. A napodobování takové hry dospělým trenérem má do skutečné reality „pinkané“ dost daleko. Zde se musím pozastavit také nad prací osobních trenérů mládeže, kteří kolikrát ani nevidí průběhy těchto ostrých mačů svých svěřenců. Takže ani nemohou poradit s volbou taktiky a hlavně, zaměřit se na způsob aktivního boje proti nahazovačům.

Ale vraťme se k tomu hlavnímu. K mladým Čechům nebo Češkám, kteří se vyhýbají domácí konkurenci a to dokonce i turnajům mistrovství republiky a přesto jsou zařazeni do reprezentačních seznamů. Myslím si, že když tito hráči mají pobírat podporu a možnost trénovat v rámci středisek, měli by mít i povinnost odehrát určité turnaje na domácí scéně se svými vrstevníky. Zde samozřejmě nemluvím o hráčích jejichž postavení na žebříčku ITF či ETA nebo dokonce potom ATP či WTA je na takové úrovni, že se řadí opravdu mezi top hráče ve světě či v Evropě a nemají body obježděné po Nepálech a podobných destinacích, a to je „vystřelí“ někam ke stovce.

Případně, ať přijedou na jeden či dva turnaje a naopak ať vystřelí své konkurenty z kecek a mohou na svou kritiku říci, že se „pravda ukázala“. A ona se ta pravda ukázala i u té na začátku článku zmíněné slečny. Po 18. roce ji přechod mezi dospělé nějak „nesedl“ a tenis už nehraje. A jen tak na závěr. Mladí stále hrají pouze o to, zda jsou sto nakročit mezi dospělé na určité úrovni. A jestli někdo ze soupeřů pozná, že jste se něčemu vyhýbali jenom proto, že vám to vadilo, tak vězte, že v boji „o tenisový život“ to hnedka použije proti vám.

---

Jiří Knížek

3. dubna 2025