Výchovné: kdo z něho doopravdy těží a proč se roky nezměnilo?
V dnešním příspěvku se musím vrátit k jednomu z témat, které také zaznělo na víkendovém semináři. Ten jsme pořádali v našem tenisovém klubu a byl zaměřen a určen zvláště rodičům a trenérům začínajících tenistů. Velice diskutovanou událostí bývá přestup hráčů, zvláště těch mladých a „nadějných“ z malých a středních klubů do těch velkých a známých. Podle mého názoru tenisové prostředí se vymyká v tom, že od roku 2011 nebyly aktualizovány částky výchovného, i když jiné platby v rámci ČTS se více než zdvojnásobily.
Skutečně si vše rodiče platí?
Během semináře zazněl názor, že na vedení ČTS se objevují názory, že by se tento poplatek dokonce měl zrušit. Je jasné, že toto by vyhovovalo hlavně těm velkým (klubům). Ty by si bez jakékoliv náhrady mohly stahovat hráče z malých klubů. Na nich totiž leží břímě výchovy a získávání mladých tenistů. Vždyť když se podíváte na jmenné seznamy týmů pro extraligu a 1. ligu, je vidět, že většina hráčů těchto organizací přestoupila až když to „uměli“. Je tedy jasné, že ligisté se bez těchto hráčů neobejdou. V podstatě využívají know-how mateřských klubů, které musí vytvářet takové podmínky, aby malého žáčka k tenisu přitáhly a u této krásné hry i udržely. A jak jsem již dříve v jednom ze svých příspěvků napsal, není pravda, že vše je pouze na tvrzení, že si rodiče vše platí.
Postup některých klubů je nemorální až zbabělý
Oni totiž hráči přestupují třeba až po 3, někdy i 5 a více letech pobytu v mnohdy rodinném prostředí. To jim nabídlo neomezený přístup na kurty, sparingy, mistrovská utkání, tolerance trenéra, který trénuje mimo klubové hodiny. A toto klub vytváří po dobu několika let. Nelze potom akceptovat, že ti velcí, kteří hrají o zajímavé finanční odměny a v jejich portfoliu je i přístup ke sponzorským penězům, přijdou a jednoduše si talentovaného jedince odvedou. A kolikrát k tomu používají, jak já říkám, nefér prostředky, jako je lákání na sparingy bez vědomí mateřského klubu nebo např. přenesení vyjednávání na rodiče, které naočkují větou: „vždyť si stejně vše platíme sami“.
Cenu by měl určovat trh
Je jasné, že to „bafuňářům“ vyhovuje. Vzít si něco a nezaplatit za to. A všechny peníze z know-how velkého klubu mít pro sebe. Ale na druhou stranu malé kluby mohou prostředky získané z přestupů opět reinvestovat do svých výchovných aktivit. Tyto s přísunem dalších peněz mohou ještě více zkvalitnit a v podstatě rozšířit i nabídku. Zde potom musí platit fakt, že cenu určuje trh. Je to totiž stejné jako ve sportovních odvětvích, která toto již pochopila a uvedla do praxe.
Jiří Knížek
4. listopadu 2024