Mnohokrát jsem si všiml, že když hráč, který se necítí být anebo dokonce není favoritem tenisového utkání, nevyužije v závěru setu breakballovou výhodu, tak se velice často stává, že při svém následujícím servisu nevyhraje game a tudíž nakonec přijde o celý set. Z velké části to je zapříčiněno tím, že ten, kdo odvrátil nebezpečí si uvědomí, že se dostal do transu a naopak jeho protivník si to v hlavě neustále přehrává. Potom záleží jenom na celkové psychické síle hráče a jeho schopnosti se s takovými to stavy vyrovnávat. Často hrají velkou roli zkušenosti ve spolupráci se sebevědomím a technické dovednosti společně s fyzickou kondicí v daném okamžiku. 

Vždy jsem to pozoroval na velkých hvězdách jako byli Nadal, Federer nebo Djokovič, kteří dokázali svého hůře „postaveného“ soupeře nechat hrát třeba celý první set úplně vyrovnanou partii a člověk si kolikrát říkal, že snad dojde k překvapení. A ono ne. Stačil k tomu jeden nebo dva breakbally, které kolikrát i se štěstím odvrátili a potom během dvou až tří výměn následující hry dostali soupeře pod tlak, který neustál. 

Zajímavé je, že během dnešního finále mužské dvouhry na Roland Garros mezi Sinnerem a Alcarazem se Italovi přihodilo něco, co bych od něho neočekával. Při vedení 5:3 ve čtvrtém setu měl při servisu mladého Španěla k dobru vedení 40:0 a mohl celý zápas ukončit. Nedal to. Následovalo něco, co jsem popisoval výše. Najednou na kurtě dominoval Carlos a Jannik byl rád, že nakonec dotáhl tuto sadu do tie-breaku, který ale nevyhrál. Dokonce ho to semlelo takovým způsobem, že prohrál snad devět výměn v řadě a hned z kraje rozhodujícího dějství byl mínus break. Tuto nevýhodu odvrátil až za stavu 4:5, když Alcaraz servíroval na vítězství v celém zápase.

Nakonec se celý napínavý duel měl rozhodnout v super tie-breaku. Tam se ukázalo, kdo na tom jak je s hlavou. Zde bylo zcela zřejmé, že Carlose Alcaraze nevyužitá šance vůbec nerozhodila a v závěrečné pasáži celého turnaje předvedl neskutečné věci. A díky tomu po právu a zaslouženě obhájil titul z Paříže. Prostě rozhodují momenty zvládl lépe, i když se mohlo zdát, že je po většinu času horším hráčem na dvorci. 

Tak si říkám, zda-li italské jedničce, která tak záhadně vysvětlila svoji dopingovou aféru, přeci jenom něco v hloubi jeho mozkovny nezůstalo, něco co nebylo úplně čisté. A zda to nakonec nebyl ten rozhodující element v rozhodujících chvílích dnešní neskutečné bitvy, na kterou se bude dlouho vzpomínat, stejně jako na finále Wimbledonu 1980 mezi Borgem a McEnroem, kdy zvítězil dlouhovlasý Švéd po skoro čtyřhodinovém dramatu a získal tehdy svůj pátý titul z All England Clubu a neuvěřitelnou částku 20 000 liber. I tehdy ale většina lidí fandila seveřanovi proti horké hlavě z USA. Asi karma.

---

Jiří Knížek

8. června 2025