Vzdělání, tenis a uměle vytvořená očekávání
Při pořádání tenisových turnajů si člověk zvykne na ledacos. Zvlášť, když máte více než třicetiletou zkušenost a díky tomu se dokážete tak trochu v duších všech účastníků orientovat. Velice zajímavý je fakt, že jak se vyvíjí naše společnost, tak se mění témata diskuzí a způsoby prožití volných chvil při čekání na další zápasy. V posledních pár letech je neskutečným fenoménem studium na středních školách. Ale i to nesetrvává v jedné pozici, ale do popředí vystupují stále nové a atraktivnější problémy.
Před pár lety bylo „in“ studovat dálkově internetovou střední. Ale jak já říkám, spíše střední pomocnou. Kde ani tak nezáleží na tom, zda se něco naučíte, ale hlavně aby byl dostatek času na trénování. Podle mě to je spíš, aby bylo více času na zahálku, protože převážná většina takto akcelerovaných „hvězd“ stejně žádných pronikavých úspěchů nedosáhla jak v tenise, tak samozřejmě ani v civilním životě.

Nyní to je zase přihláška na střední, nejlépe gymnázium a to ještě dlouhodobé a s tím související přípravné programy, které mladého žáčka mají připravit na přijímací řízení, protože naše základní školství to nedokázalo! Takže se děti víkend co víkend scházejí na Scio testech a tam se učí automatizmy, které nemají nic společného s logikou a všeobecným rozvojem. Takže dochází k jakési nezdravé akceleraci mladého člověka za jediným účelem. Teď hned nějakým způsobem ze sebe udělat opičku, která bude rychleji rozeznávat dva banány od tří jablíček a formou rychlého zapíchnutí prstíku volit, kde je více kalorií. Řeknete si: no a co, dělají to všichni, tak proč ne my!? A já také tento názor nikomu neberu, jenom tomu říkám lhaní si do vlastní kapsy. Co budou děti dělat v 18 či 19 letech? Až vyjdou a nebudou umět pomalu ani nalézt návod na sestavení dvoukřídlé skříně? Ale maminka či tatík to mají vyřešené. Kartou přeci zaplatí řemeslníka. Tou kartou, kterou rodiče řádně nabyli.
Tak ok, a nezdá se vám, že stejný princip funguje i v českém tenise? Vybíráme talenty po prvním roce v kategorii mladšího žactva, kdy výsledky mají hlavně ti akcelerovaní přehazovači pomalých kurtů. Jen běda, aby se nehrálo na něčem rychlejším. Tam to neumíme, tak tam raději nepojedeme, aby náhodou někdo neviděl, že kluk neumí čopovaný bekhend. Protože o čopovaném forhendu nikdy ani neslyšel, ale má přesně spočítané body, kolik kde musí uhrát.
A abychom to ještě podtrhli, tak vytváříme centra mládeže, kde se vůbec nedodržuje princip regionality a s dětmi se de facto šmelí. Ty jsi Pražák, ale jestli něco chceš, tak jezdi do Mostu. Ty jsi ze severních Čech, tak budeš jezdit do Prahy a ještě si můžeš vzít svého sourozence, my ho zapojíme jako sparing.
Naše společnost je takto nastavená a je vidět, že to těm průměrným a někdy i podprůměrným s vlivem náramně vyhovuje. Vyhovuje jim to také proto, že se nikdo neozývá a pouze se vedou takové ty hospodské kecy. Ale je nutné začít již od spodu. Od konstruktivní kritiky v klubech a poté na úrovni samotných oblastních svazů. Protože tyto svazy vysílají své zástupce do vedení ČTS. A velká většina z vás vidí, že není vše tak, jak by mělo být. Nebo máte jiný názor?
Jiří Knížek
10. března 2025