Nedávno jsem brouzdal nabídkou televizních programů a vsadil jsem na mnoha lidmi kritizovanou Všechnopárty, kde byla hostem paní doktorka z Brna. Můj oblíbený moderátor Karel Šíp využil složitosti příjmení svého prvního hosta k navození uvolněné atmosféry během níž se probíraly docela vážné otázky hygieny a zdraví. Takže zmínky o tasemnicích a výkalech byly publikem a myslím i diváky u televizorů vnímány s úsměvem a pobavením. Jedna ze závěrečných poznámek paní mikrobioložky naznačila, že v dnešní době jsme se dostali díky své přehnané úzkostlivosti na čistotu a hygienu do situace, kdy naše populace a zvláště naše děti jsou velice náchylné k nemocem a nákazám. Prostě se vše otírá, dezinfikuje, omývá a při tom se používají stále „účinnější” prostředky. Prostě znáte to. Reklama, reklama, reklama.

Tlačenice na parkovištích

V té souvislosti se mi vybavila zpráva jakési agentury pro výzkum fyzické zdatnosti. Ta uváděla, že dnešní sportující mládež je na tom stejně. V některých případech i o trochu hůře než nesportující děti z konce minulého století. A víte, že mě to ani nepřekvapilo? Dennodenně vídám ten frmol na parkovištích před základními či dokonce i před středními školami, kdy najíždí jedno auto za druhým. Vyskakují z nich školáci od prvňáčků až po osmnáctileté slečny, zůstanu-li u výčtu zahrnujícího oba stupně naší vzdělávající soustavy. Ale to samé platí i o parkovištích sportovišť. Potomek vyskočí kolikrát ještě za jízdy z automobilu, aby rychle doběhl na trénink, který začíná za pár minut. 

Rozmazlovat a hýčkat

Už ten fakt, že školáci nechodí do školy, ale někdo je vozí. Při různých debatách s učiteli tělocviku či třídními z prvního stupně neustále slýchám stejné poznámky. Bojíme se s dětmi cvičit, aby se náhodou někomu něco nestalo. Spousta žáků má neustále omluvenky z důvodu jakési indispozice k hodině tělesné výchovy. Nedej bože, aby tři dny bylo pod mrakem či dokonce pršelo! To potom vůbec neexistuje hodina tělocviku, která by měla proběhnout pod širým nebem. Aby dítě něco nechytlo. A jsme opět u paní doktorky ze začátku tohoto článku. Rozmazlovat, hýčkat, rozmazlovat, chlácholit, rozmazlovat a tak stále dokola. 

No a potom nám tady vyskočí zpráva o té fyzické zdatnosti. A představte si, že spousta dnešní sportující mládeže opravdu neumí kotrmelec. Nebo pořádně běhat, přeskočit kozu, kotoul plavmo a spoustu jiných věcí. Těch, které se odvíjejí od pojetí naší školní tělesné výchovy, ale i od pojetí našeho sportu mládeže, kde je kladen největší důraz na výsledky co nejdříve! A potom skončí olympiáda a všichni se diví. Jak to, že máme tak málo medailí?! A myslíte si, že za to může pouze ten systém?

Já jsem přesvědčen, že za to můžou také hodně rodiče. Ti vytvářejí tlak na školu, ti vytvářejí tlak na své ratolesti, aby se prosadily a nepostaví se systému výběru talentů. A příklad z dnešního dne? Při řešení dopravy na zítřejší zápas se dvě maminky mezi sebou baví, jak dopravit svoji dcerku do tenisového areálu. A názor jedné z nich? To já holku raději dovezu, přeci nepůjde od autobusu až na kurty s bagem na zádech. Tak to mě fakt dostalo, ale vlastně mi to jen potvrdilo se shora popsané.

______________________

Jiří Knížek

27. srpna 2024